Výměny kotlů – co nelze spalovat v kotlích na pevná paliva

zdroj: tzb-info,ing. Zdeněk Lička

Základní otázka zní: „Co je a co není palivo, doklady o nákupu paliva, co je hnědé energetické uhlí, smí se v kotli na dřevo spalovat dřevotříska?“ Na tuto otázku odpovídá tento článek.


© Fotolia.com

Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší (dále jen Zákon) významně reguluje provoz malých spalovacích zdrojů na pevná paliva pro vytápění domácností. Mimo jiné i prostřednictvím Vyhlášky č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší (dále jen Vyhláška) poměrně přesně stanovuje, co lze a co nelze v těchto zdrojích spalovat.

Základní povinností provozovatele stacionárního spalovacího zdroje je spalovat pouze paliva určená výrobcem spalovacího zdroje. U teplovodních kotlů do výkonu 500 kW jsou to jen a pouze paliva uvedená na jeho výrobním štítku.

Zákon a vyhláška však také přímo uvádějí pevná paliva, která v kotlích nelze spalovat v žádném případě. Tedy ani tehdy, pokud by to, eventuálně, povoloval výrobce kotle.

Palivo a doklad o jeho kvalitě

Začněme základní definicí pojmu palivo, jak je uvedena v § 2 písm. l Zákona:

Palivem je spalitelný materiál v pevném, kapalném nebo plynném skupenství, určený jeho výrobcem ke spalování za účelem uvolnění energetického obsahu tohoto materiálu.“

Ze základní definice paliva je zřejmé, že palivem je výrobek, který byl jeho výrobcem určen ke spalování. Běžným palivem tedy není spalitelný odpad.

Pro výrobce a prodejce paliv je určen § 16 odst. 1 Zákona, kde se mimo jiné praví, že:

„Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem. Doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu paliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, je tato osoba povinna předat odběrateli vždy při první dodávce paliva a následně při změně kvality paliva.

Osoba uvádějící v České republice paliva na trh, odběratel a každý, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení paliva na trh, je povinen na vyžádání kontrolního orgánu předložit doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu paliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem…“.

Toto je důležité ustanovení zákona, které provozovatelům spalovacích zdrojů (odběratelům paliva) ukládá povinnost ukládat doklad o kvalitě nakoupeného paliva a na požádání jej předložit kontrolnímu orgánu.

Problém je v podmínce, že doklad musí být vydán při prvním odběru a následně při změně kvality odebraného paliva. To může v praxi znamenat, že pokud budu odebírat palivo u stejného odběratele a ten bude tvrdit, že kvalita paliva se nemění, stačí teoreticky doklad o nákupu z doby před několika lety. Tudíž bych nemusel při případné kontrole dokazovat nákup aktuálně spalovaného paliva.

Co se týče požadavků na pevná paliva, v ustanovení zákona zmíněným prováděcím předpisem je Vyhláška, která udává požadavky na kvalitu uhlí (a výlisků z něj) a výlisky z biomasy. Povinnost předložit doklad o nákupu palivového dřeva či koksu zákon neukládá.

Zakázaná paliva podle Zákona a Vyhlášky

V § 17 odst. 1 písm. c Zákona je uvedeno, že

„… Ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším je zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky“.

Lignit je nejmladším typem uhlí s nízkým obsahem uhlíku, a naopak vysokým obsahem vody v porovnání s ostatními druhy uhlí. Z toho důvodu má lignit také velice nízkou výhřevnost (zpravidla pod 10 MJ/kg) a zvláště pro malé zdroje je z hlediska kvality spalovacího procesu nevhodný, a i v minulosti byl jako palivo v těchto kotlích využíván okrajově. Proplástky a uhelné kaly jsou produkty z praní uhlí, které jsou charakteristické především vysokou popelnatostí a vlhkostí. Populární bylo jejich spalování především pro nízkou cenu. Díky své „tvárnosti“ byly hojně využívány jako polotovar (společně s pilinami, papírovým odpadem, plasty) pro domácí výrobu „tvarových“ paliv rozličných vlastností. Zákaz používání těchto paliv je bezesporu velkým přínosem pro ochranu ovzduší.

Ale co je to hnědé energetické uhlí? Zákon, Vyhláška ani žádná norma přesně nedefinují, co znamená označení energetické. Podle běžných obchodních zvyklostí se hnědé uhlí dělí na tzv. energetické (průmyslové) a tříděné. Jako energetické se nazývají „prachová“ uhlí, u nichž není stanovena minimální hranice pro zrnitost, jako například hruboprach (zrnitost 0–10 mm) či průmyslové směsi (0–40 mm).

Pro malé zdroje jsou určena uhlí tříděná, u kterých je stanovena jistá minimální a maximální hranice zrnitosti. Tedy pro uhlí druhu kostka je minimální zrnitost 40 mm a maximální 100 mm, pro ořech 1 je to 20 mm až 40 mm a pro ořech 2 v rozmezí 10 mm až 20 mm.

Hořlavé odpady z výroby

Vyhláška stanovuje požadavky na kvalitu pevných paliv uváděných na trh. Požadavky jsou stanoveny pro uhlí a výlisky z něj, a pro výlisky z biomasy (brikety a pelety). Nestanovuje požadavky na kvalitu koksu či ostatní biomasy, ať již dřevní či nedřevní.

Z dalšího textu Vyhlášky se dozvíme, že:

„dřevotřísku, překližku, dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo nelze spalovat ve zdrojích do 300 kW ani v místě, kde toto palivo vzniká ve formě vedlejšího produktu výroby.“

Tyto odpady z výroby nelze spalovat v kotlích do 300 kW ani v místě jejich vzniku. Foto ©Adobe Stock
Tyto odpady z výroby nelze spalovat v kotlích do 300 kW ani v místě jejich vzniku. Foto ©Adobe Stock

Závěrem

V teplovodních kotlích na pevná paliva nelze spalovat hnědé energetické uhlí, proplástky a kaly, dřevotřísku, překližku, dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo, odpadní papírové obaly, různé tiskoviny, do paliva nelze přidávat vyjetý olej. A zcela vyloučeno je samozřejmě spalování jakýchkoliv dalších odpadů, včetně plastových.

Zdroje

  1. Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší
  2. Vyhláška č. 415/2012 Sb.
  3. Garanční pevné palivo pro teplovodní kotle
  4. Jak vybírat nový kotel na pevná paliva (2)
  5. Pohledem znalce: Uhlí jako garanční palivo pro malé zdroje

Referenční finační limit kontroly kotlů na pevná paliva

č. 216/2019 Sb.

VYHLÁŠKA

ze dne 21. srpna 2019,

kterou se mění vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 4 odst. 9, § 6 odst. 9, § 16 odst. 10 a § 17 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb. a zákona č. 172/2018 Sb.:

Čl. I

Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění vyhlášky č. 155/2014 Sb., vyhlášky č. 406/2015 Sb., vyhlášky č. 171/2016 Sb., vyhlášky č. 452/2017 Sb. a vyhlášky č. 190/2018 Sb., se mění takto:

  1. V úvodní větě vyhlášky se text „§ 16 odst. 8“ nahrazuje textem „§ 16 odst. 10“.
  2. V úvodní větě vyhlášky se text „§ 32 odst. 9“ nahrazuje textem „§ 32 odst. 8“ a za slovo „ovzduší,“ se vkládají slova „ , ve znění zákona č. 369/2016 Sb. a zákona č. 172/2018 Sb.“.
  3. V § 1 odst. 1 písm. f) se za slova „paliva o“ vkládá slovo „celkovém“ a na konci textu se doplňují slova „ , a rozsah údajů ohlašovaných odborně způsobilou osobou prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností“.
  4. V § 1 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:

„h)referenční finanční limit pro provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění.“.

  1. V § 7 odst. 3 větě první se slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slovo „sirouhlíku“ se vkládají slova „a 40 % u rtuti“.
  2. V § 8 odst. 1 písm. d) se na konci textu věty druhé slova „a 5“ nahrazují slovy „ , 5, 9 a 10“.
  3. V § 8 odst. 4 se za slovo „Denní“ vkládají slova „a v případech, kdy je stanovena povinnost vyhodnocovat plnění emisního limitu na úrovni půlhodinových průměrných hmotnostních koncentrací, i půlhodinové“.
  4. V § 9 odst. 7 větě první se slova „odstavci 4 a“ nahrazují slovy „odstavci 4,“, za slova „v odstavci 5 písm. a) až c)“ se vkládají slova „a odstavcích 9 a 10“ a za slova „organického uhlíku,“ se vkládají slova „40 % u rtuti,“.
  5. V § 9 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní:

„(9) Emisní limit stanovený pro spalovací stacionární zdroj na základě závěrů o nejlepších dostupných technikách je považován za splněný, pokud žádná z průměrných hodnot nepřekročí specifický emisní limit a příslušná procenta hodnoty specifického emisního limitu stanovené v povolení provozu způsobem, který současně zajišťuje splnění podmínek uvedených v odstavci 1 pro hodnoty specifických emisních limitů uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce. V případě znečišťujících látek, pro které nejsou specifické emisní limity stanoveny v příloze č. 2 k této vyhlášce, se emisní limit stanovený pro spalovací stacionární zdroj na základě závěrů o nejlepších dostupných technikách považuje za splněný, pokud žádná z průměrných hodnot nepřekročí specifický emisní limit, případně příslušná procenta hodnoty specifického emisního limitu, stanovené v povolení provozu pro časová období. Nejsou-li v povolení provozu časová období stanovena, použijí se ta, která jsou uvedena v závěrech o nejlepších dostupných technikách.“.


Dosavadní odstavce 9 a 10 se označují jako odstavce 10 a 11.

  1. V § 13 se na konci textu písmene j) doplňují slova „a zařízení k výhradnímu spalování těl zvířat“.
  2. V nadpisu § 17 se text „odst. 8“ nahrazuje textem „odst. 10“.
  3. V nadpisu § 18 se text „odst. 8“ nahrazuje textem „odst. 10“.
  4. Nadpis části osmé zní:

„OBECNÉ EMISNÍ LIMITY, OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI DOKUMENTŮ A ROZSAH ÚDAJŮ OHLAŠOVANÝCH PROSTŘEDNICTVÍM INTEGROVANÉHO SYSTÉMU PLNĚNÍ OHLAŠOVACÍCH POVINNOSTÍ“.

  1. Nadpis § 26 zní:

„Obsahové náležitosti dokumentů a rozsah údajů ohlašovaných prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností
(K § 12 odst. 8, § 16 odst. 10 a § 17 odst. 7 zákona)“.

  1. V § 26 odst. 7 se za slova „paliva o“ vkládá slovo „celkovém“.
  2. V § 26 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Údaje o spalovacím stacionárním zdroji na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, ohlašované prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností, jsou stanoveny v části B) přílohy č. 18 k této vyhlášce.“.

  1. Za část devátou se vkládá nová část desátá, která včetně nadpisu zní:

„ČÁST DESÁTÁ

REFERENČNÍ FINANČNÍ LIMIT

  • 27a

[K § 17 odst. 1 písm. h) a odst. 7 zákona]

Referenční finanční limit rozhodný pro posouzení schopnosti výrobce zajistit odborně způsobilou osobu pro provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je stanoven ve výši 1 585 Kč bez DPH pro spalovací stacionární zdroje bez řídicí jednotky a ve výši 1 848 Kč bez DPH pro spalovací stacionární zdroje s řídicí jednotkou.“.


Dosavadní části desátá a jedenáctá se označují jako části jedenáctá a dvanáctá.

  1. V příloze č. 3 části I se v úvodní části pod nadpis vkládá věta „Stanovené limitní hodnoty obsahu prvků a jejich sloučenin jsou vztaženy k hmotnosti daného prvku.“.
  2. V příloze č. 4 části I bodu 1.1. se ve vysvětlivce č. 2) pod tabulkou slovo „listopadem“ nahrazuje slovem „prosincem“.
  3. V příloze č. 4 části II odst. 2 písm. c) se na konci bodu 2. slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a bod 3. se zrušuje.
  4. V příloze č. 4 části II odstavec 3 zní:

„(3) Za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto vyhláškou, lze v povolení provozu uvést technické podmínky provozu pro určité kategorie a druhy odpadu a pro určité tepelné procesy odlišně od podmínek stanovených v odstavci 2 písm. a) až c) a minimálních teplot uvedených v odstavci 2 písm. d), pokud budou dodrženy specifické emisní limity pro celkový organický uhlík a oxid uhelnatý stanovené v bodu 1 části I této přílohy a pokud to v případě spaloven odpadu nepovede k produkci většího množství pevných zbytků nebo k vyššímu obsahu organických látek v pevných zbytcích než při dodržení podmínek podle odstavce 2 písm. a) až c).“.

  1. V příloze č. 8 části II nadpis bodu 2.4.1. zní:
    Zplyňování nebo zkapalňování uhlí, výroba nebo rafinace plynů, minerálních olejů nebo pyrolýzních olejů, výroba energetických plynů (generátorový plyn, svítiplyn) nebo syntézních plynů (kód 3.6. přílohy č. 2 k zákonu)“.
  2. V příloze č. 8 části II nadpis bodu 3.1.3. zní:
    Manipulace se spečencem nebo jeho zpracování (chlazení, drcení, mletí, třídění) (kód 4.1.3. přílohy č. 2 k zákonu)“.
  3. V příloze č. 8 části II nadpis bodu 3.8.5. zní:
    Nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů s celkovou projektovanou kapacitou 1 tuna pokovené oceli za hodinu nebo nižší (kód 4.15. dle přílohy č. 2 zákona)“.
  4. V příloze č. 8 části II se v nadpisu bodu 4.2.1. a nadpisu bodu 4.2.2. za slova „zpracování o“ vkládá slovo „celkové“.
  5. V příloze č. 8 části II se v nadpisu bodu 4.2.4. za slova „(leštění, malování, mačkání, tavení z polotovarů nebo střepů, výroba bižuterie a jiné) o“ vkládá slovo „celkové“.
  6. V příloze č. 8 části II se v nadpisu bodu 4.4.1. slova „projektovaném výkonu vyšším“ nahrazují slovy „celkové projektované kapacitě větší“.
  7. V příloze č. 10 se v textu poznámky pod čarou označené *) slova „ , UTJ a souřadnice sídla“ nahrazují slovem „sídlo“.
  8. V příloze č. 10 se na konci bodu 1.2. doplňuje věta „U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, u nichž byly v povolení provozu stanoveny odlišné podmínky podle odstavce 3 části II přílohy č. 4, dosahované teploty a doby setrvání.“.
  9. V příloze č. 10 se na konci bodu 1.3. doplňuje věta „U spaloven odpadu, u nichž byly v povolení provozu stanoveny odlišné podmínky podle odstavce 3 části II přílohy č. 4, hodnoty parametrů uvedených v odstavci 2 písm. a) části II přílohy č. 4.“.
  10. V příloze č. 10 bodu 1.6. se v části nadepsané „Stálé údaje“ na konci textu věty vkládají slova „a na které povinnost zjišťovat úroveň znečišťování výpočtem“.
  11. V příloze č. 10 bodu 1.6. se v části nadepsané „Proměnné údaje“ na konci prvního odstavce doplňují slova „ , emisní faktory použité pro výpočet“ a ve druhém odstavci se na konci textu věty druhé vkládají slova „a postup stanovení úrovně znečišťování výpočtem“.
  12. V příloze č. 11 bodu 1. Obecných pokynů k vyplňování formulářů souhrnné provozní evidence se text „17. a 19.“ nahrazuje textem „18. a 20.“.
  13. V příloze č. 11 bodu 1.1. části 2 se za řádek nadepsaný „Identifikační číslo provozovny (IČP)2):“ vkládají nové řádky, které včetně vysvětlivek pod tabulkou č. 5) a 6) znějí:

 

„Identifikační číslo provozovny (IRZ)5):

 

Identifikátor PID zařízení IPPC6):

 

 

5) Identifikační číslo provozovny IRZ (integrovaný registr znečišťování životního prostředí), bylo-li přiděleno.

6) Identifikátor PID zařízení IPPC (integrovaná prevence a omezování znečištění), byl-li přidělen.“.

„Příloha č. 18 k vyhlášce č. 415/2012 Sb.


(text přílohy bude uveden po zpracování).“

  1. V příloze č. 11 bodu 1.2. se vkládá nový řádek č. 4, který zní:

 

„4

Datum uvedení do provozu

“.


Dosavadní řádky tabulky č. 4 až 20 se označují jako řádky č. 5 až 21.

  1. V příloze č. 11 bodu 1.2. se vkládá nová vysvětlivka č. 4 pod tabulkou, která zní:

4Uvede se datum prvního uvedení spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW do provozu. Pokud není skutečné datum uvedení do provozu známo a zdroj byl uveden do provozu před 20. 12. 2018, uvede se datum 1. 1. 1900.„.


Dosavadní vysvětlivky pod tabulkou č. 4 až 20 se označují jako vysvětlivky č. 5 až 21.

  1. V příloze č. 11 bodu 1.2. vysvětlivce č. 16 pod tabulkou se slova „zařízení, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let“ nahrazují slovy „spalovacího stacionárního zdroje ve vykazovaném kalendářním roce“.
  2. V příloze č. 11 bodu 1.2. vysvětlivce č. 17 pod tabulkou se slova „zařízení (procenta z údaje uvedeného na řádku č. 15)“ nahrazují slovy „spalovacího stacionárního zdroje, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let“.
  3. Příloha č. 18 zní:

Čl. II

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2020, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 2, 4 a 17, která nabývají účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení.

 

Ministr:

Mgr. Brabec v. r.

 

Novinky pro povinnou revizi kotlů: limit na cenu a jednotná databáze pro vyhledávání techniků

Od prvního září by vás revize starého kotle neměla přijít na více než 1 585 Kč bez DPH, u kotlů s řídicí jednotkou pak na 1 848 Kč bez DPH. Limit na cenu stanovila nová vyhláška MŽP platná od 1. září 2019. Během podzimu se také rozeběhne ministerská databáze techniků a pro komunikaci s výrobci. MŽP také připomíná, že již za tři roky začíná platit zákaz provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy.

Od roku 2016 musel každý kotel na tuhá paliva projít jednou za 2 roky povinnou kontrolou technického stavu a provozu (zkráceně „revizí“). Tuto povinnost stanovil zákon o ochraně ovzduší už v roce 2012, a díky jeho novele z roku 2018 se četnost povinných revizí snížila ze dvou let na jednou za 3 roky. Aktuální novelou vyhlášky MŽP o přípustné úrovni znečišťování chce navíc ministerstvo předejít dřívějším situacím, kdy z důvodu nedostatku techniků vyškolených výrobci, byly ceny za revize kotlů na pevná paliva neúnosně vysoké, především kvůli dojezdové vzdálenosti k zákazníkovi.

„Už v roce 2018 jsme změnou zákona o ochraně ovzduší dali lidem možnost najít si revizního technika od jiného výrobce, pokud výrobce jejich kotle zanikl, nebo žádné techniky nevyškolil. Nyní díky novému cenovému limitu nebudete platit za dopravu technika z velké vzdálenosti. Když ve vašem okolí nenajdete výrobcem vašeho kotle vyškoleného odborníka, který dodrží stanovený cenový limit za revizi kotle, máte možnost obrátit se přímo na výrobce. Pokud vám ani on nebude schopen technika najít, máte svobodnou možnost vybrat si jiného, vyškoleného na daný typ vašeho kotle, ale jiným výrobcem, který bude třeba z vedlejší obce,“ vysvětluje ministr životního prostředí Richard Brabec. A dodává: „Před rokem jsme lidem vyšli vstříc tím, že se frekvence revizí snížila ze 2 na 3 roky, čímž se staly revize de facto levnější. Nyní zbavujeme další zbytečné finanční zátěže všechny poctivé občany. Chceme zaručit férovost a maximální předvídatelnost výdajů za revize, které jsou potřebným nástrojem ochrany ovzduší.“

Vyhláška nově stanovuje také referenční finanční limit revize kotle ve výši 1 585 Kč bez DPH pro spalovací stacionární zdroje bez řídicí jednotky (zejména starší typy kotlů) a ve výši 1 848 Kč bez DPH pro spalovací stacionární zdroje s řídicí jednotkou (např. moderní zplyňovací a automatické kotle). Tato částka odpovídá reálným nákladům na revizi včetně dojezdu technika do vzdálenosti 50 km (pokud pojede technik kratší vzdálenost, měla by být cena samozřejmě nižší). Referenční finanční limit je účinný od 1. září 2019.

Nejsnazší cesta, jak najít nejbližšího proškoleného technika, tzv. odborně způsobilou osobu, bude přes novou databázi, kterou během září zprovozní Ministerstvo životního prostředí. Výrobci spalovacích zdrojů databázi nyní postupně naplňují a již za několik dní bude zpřístupněna veřejnosti. V průběhu podzimu umožní ministerstvo prostřednictvím databáze i komunikaci s výrobci, což pomůže lidem snadno doložit, zda jim výrobce byl schopen najít technika za vyhláškovou cenu. Pomocí našeho nového vyhledávače tak bude možné nejprve v databázi vyhledat techniky proškolené výrobcem jejich kotle (v okruhu 50 km), obvolat je, zjistit ceny, a pokud nikdo z nich nenabídne cenu nižší, než je vyhlášková, pak bude možné jednat přímo s výrobcem.

„Databáze umožní lidem okamžitě vyhledat nejbližšího technika příslušného pro konkrétní typ kotle. A navíc ještě před koncem letošního roku bude možné se jejím prostřednictvím obrátit přímo na výrobce ohledně technika, který by zajistil kontrolu za cenu ne vyšší, než je referenční finanční limit. Rychlá elektronická cesta tak nahradí stávající písemnou komunikaci s výrobcem, kterou je třeba na vyžádání obce s rozšířenou působností věrohodně doložit,“ informuje ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP Kurt Dědič.

MŽP současně připomíná, že do 3 let, tedy do 31. 8. 2022, musí všechny provozované kotle na pevná paliva v ČR splňovat parametry emisí odpovídající alespoň 3. třídě (dle ČSN EN 303-5). Tento údaj by měl být uveden na štítku kotle a v dokladu o kontrole jeho technického stavu a provozu. Provozování kotlů 1. a 2. tříd nebo kotlů bez stanovené třídy je po tomto datu zakázáno.

Garanční pevné palivo pro teplovodní kotle

zdroj: tzb-info,Ing. Zdeněk Lička

Autor ukazuje, že použití garančního paliva je zásadním požadavkem k dosažení výrobcem deklarované účinnosti a výkonu kotle a rovněž ke splnění emisních limitů. Vysvětluje pojem a uvádí souvisící legislativu.


© Fotolia.com

Garančním palivem je výrobcem stanovené (předepsané) palivo, při jehož spalování garantuje výrobce spalovacího zdroje jeho základní vlastnosti, především výkon (rozsah výkonů), účinnost, emise, ale i bezpečnost provozu. Pokud je spalováno palivo jiné než předepsané, dosahuje kotel jiných provozních parametrů, než pro které byl zkonstruován a certifikován. To znamená porušení zákona o ochraně ovzduší, kde je v §17 odst. 1 písm. c uvedeno, že provozoval spalovacího zdroje musí

„Spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která…jsou určená výrobcem stacionárního zdroje…“.

Palivem určeným výrobcem (garančním), je pouze to palivo, které je uvedeno na výrobním štítku kotle a v jeho průvodní technické dokumentaci (návod k obsluze) jako palivo stanovené/předepsané. Pro tato paliva byl kotel před prvním uvedením na trh řádně zkoušen (certifikován) u autorizované zkušebny. Někteří výrobci, v rozporu se zákonem, ještě stále uvádějí tzv. doplňková paliva, která lze v kotli spalovat, ale pro která kotel nebyl řádně certifikován.

Třídy paliv dle ČSN EN 303-5:2013

Před prvním uvedením daného typu teplovodního kotle na trh musí být ověřena jeho shoda s požadavky normy ČSN EN 303-5:2013 (dále jen Norma). Tato Norma stanoví základní požadavky na konstrukci, bezpečnost provozu, zkoušení a značení teplovodních kotlů na pevná paliva do jmenovitého výkonu 500 kW. Ověřování shody (certifikace) probíhá u státem autorizované zkušebny. Podle Normy jsou pevná paliva rozdělena do tříd:

Biomasa v přírodním stavu ve formě

  • A… kulatiny s obsahem vody do 25 % podle EN 14961-5
  • B1…dřevních štěpků (dřevo naštípané strojem, obvykle do délky nejvýše 15 cm) s obsahem vody od 15 % do 35 % podle 14961-4
  • B2…dřevních štěpků podle B1 s obsahem vody nad 35 %
  • C1…slisovaného dřeva ve formě pelet zhotovených z úlomků dřeva a/nebo kůry bez přísad (přípustná jsou přírodní pojiva) a pelet podle EN 14961-2
  • C2… slisovaného dřeva ve formě briket zhotovených z úlomků dřeva a/nebo kůry bez přísad (přípustná jsou přírodní pojiva) a briket podle EN 14961-3
  • D…pilin s obsahem vody do 50 %
  • E…nedřevní biomasy, jako jsou sláma, trávy, rákosí, jádra a zrna podle EN 14961-6

Fosilní paliva

  • a…černé uhlí
  • b…hnědé uhlí
  • c…koks
  • d…antracit

Ostatní paliva

  • e…rašelina a upravená paliva podle EN 14961-1

Výrobce tedy musí podle výše uvedeného rozdělení do tříd zvolit stanovená paliva pro svůj kotel a pro tato paliva poté provést již zmíněnou zkoušku u autorizované zkušebny s tím, že pro zvolená paliva musí kotel splnit všechny požadavky definované v Normě.

Pro samotné zkoušení se podle stanovené třídy paliva zvolí palivo zkušební, kterým je palivo běžné obchodní jakosti (tedy dostupné v obchodní síti), jehož kvalita musí odpovídat parametrům dle přiložené tabulky.

tabulka

V normě uvedené požadavky udávají rozmezí kvality, ve kterém se musí garanční palivo pohybovat. Výrobce může v průvodní dokumentaci ke kotli tyto požadavky zpřesnit. Děje se to především u výhřevnosti, kdy výrobci často udávají minimální výhřevnost předepsaného paliva, která je podstatně vyšší než minimální výhřevnost zkušebního paliva povolená Normou. Pozor na rozdíl mezi výhřevností uvedenou v tabulce a výhřevností uvedenou v dokumentaci výrobcem. V tabulce uvedené výhřevnosti jsou vztaženy k suché hmotě, což je teoretická hodnota, která je vyšší jak reálné výhřevnosti vlhkého paliva. Naopak výrobce udává požadavek na minimální výhřevnost vlhkého paliva.

Povinné uvedení předepsaného paliva

Třída předepsaného paliva (například „b…hnědé uhlí“) musí být uvedena na výrobním štítku kotle. Výrobce musí navíc v technické dokumentaci upřesnit limitní obsah vody a předepsanou velikost paliva.

U paliv tříd „E“ (nedřevní biomasa) a „e“ (rašelina) nestačí pouhé označení třídy, ale musí být uvedena přesná specifikace paliva.

Výrobce nemůže na výrobním štítku a v technické dokumentaci uvést obecné označení paliva biomasa nebo uhlí, ale musí uvést přesný druh paliva podle výše uvedeného rozdělení do tříd.

Poznámka:

V Normou uvedených definicích tříd paliv je citována řada norem pro tuhá biopaliva EN 14961. To byla řada norem platných v době vydaní EN 303-5, tedy v roce 2012. V roce 2014 však byla řada EN 14961 nahrazena obsahově zcela shodnou řadou norem EN ISO 17225.

Předepsaná paliva podle ekodesignu a energetických štítků

Pro teplovodní kotle na pevná paliva uváděné na trh v rámci kotlíkových dotací platí již od roku 2016 ustanovení Nařízení komise (EU) 2015/1189 o ekodesignu teplovodních kotlů na pevná paliva (dále jen Nařízení). Pro všechny teplovodní kotle pak toto Nařízení plošně platí od 1. ledna 2020. Je to jakási „nadstavba“, která oproti Normě navíc stanovuje podmínky pro limitní hodnoty emisí a účinnosti, které musí teplovodní kotle splnit při počáteční zkoušce podle Normy.

Od 1. ledna 2017 musí být podle Nařízení komise (EU) 2015/1187 teplovodní kotle na pevná paliva také označeny energetickým štítkem a v technické dokumentaci ke kotli musí být uveden informační list s povinnými technickými parametry.

Obě zmíněná Nařízení definují pro spalování v teplovodních kotlích dva druhy paliv:

  • „preferenčním palivem“ se rozumí jedno konkrétní pevné palivo, které se má podle pokynů výrobce v kotli přednostně používat;
  • „jiným vhodným palivem“ se rozumí jiné pevné palivo než preferenční palivo, které lze podle pokynů výrobce v kotli na pevná paliva používat, včetně všech paliv, která jsou zmíněna v návodu pro osoby provádějící instalaci a pro konečné uživatele, na volně přístupných internetových stránkách výrobců, v technických propagačních materiálech a v reklamách.

Pro preferenční i jiné vhodné palivo musí kotel plnit limitní požadavky na sezónní emise a účinnosti, z čehož vyplývá, že pro obě tato paliva musí být kotel řádně odzkoušen dle metodiky definované Normou. Třída energetické účinnosti uvedená na energetickém štítku se uvádí pouze pro preferenční palivo.

Preferované palivo i jiné vhodné palivo jsou shodné s palivy předepsanými, pro které byl kotel certifikován podle Normy a musí být tedy uvedeny na výrobním štítku kotle.

Problematika návrhů spalinových cest u zdrojů na dřevní pelety – 2. část

zdroj: tzb-info,Ing. Waltr Sodomka, soudní znalec v oboru kominictví

 

Druhá část článku na téma spalování dřevěných pelet navazuje na část první, jejímž hlavním obsahem byl teoretický rozbor problému a nástin podmínek zatřídění spalinové cesty odvádějící spaliny od peletového spotřebiče dle ČSN EN 1443. V této části je zpracován rozbor výpočtu dle ČSN EN 13 384-1:2016, výpočtu dimenze přívodu vzduchu a návrh konstrukčního provedení.

© majorosl66 - Fotolia.com
© majorosl66 – Fotolia.com
Komentář redakce: následující článek popisuje problematiku, které v ČR není jasně ukotvena v normách, proto redakce doporučuje čtenářům, aby věnovali dostatečnou pozornost i recenzi, které je umístěna v závěru článku. Toto je druhý díl článku ze tří.
Tématu jsme se věnovali i v článcích Korozní odolnost komínů a výměny kotlů, Požární bezpečnost komínů se zaměřením na prostup hořlavou konstrukcí.
Budeme rádi, pokud svůj názor na téma vyjádříte v diskusi k tomuto článku, příp. i o zpětnou vazbu, zda by vás téma zajímalo u kulatého stolu na Aquathermu Praha na začátku března v Praze.

2. Výpočet dle ČSN EN 13 384-1:2016

V této normě je popsán postup výpočtu a požadavky na vyhodnocení v rámci ověření funkčnosti spalinové cesty. Požadavek na ověření funkčnosti spalinové cesty je obecně dán zejména ČSN EN 15287-1+A1:2011, jakož i českou legislativou. Standardním, a většinou jediným dostatečně transparentním způsobem ověření funkčnosti je právě normovaný výpočet.

Pro kladné vyhodnocení výpočtu musí být současně splněny tři základní podmínky:

Tlaková podmínka – zajištění dostatečného komínového tahu [Pa]

Výpočtem musí být ověřeno zajištění dostatečného podtlaku (nebo přetlaku) ve spalinové cestě pro zajištění transportu spalin.

Veličinami, které nejvíce ovlivňují komínový tah při atmosférickém (podtlakovém) provozu jsou:

  • Účinná výška komínu
  • Teplota spalin
  • Teplota okolního vzduchu

Disponibilní komínový tah lze teoreticky vypočítat jako násobek účinné výšky [m], tíhového zrychlení 9,81 [m/s2] a rozdílu hustoty spalin a okolního vzduchu [kg/m3]. Od takto stanoveného disponibilního tahu je nutno odečíst jednak ztráty a jednak výrobcem spotřebiče požadovaný skutečný minimální tah.

Předpokládáme-li (zjednodušeně) pro peletové spotřebiče teplotu spalin okolo 150 °C a okolní teplotu 15 °C, vychází rozdíl hustot cca 0,38 kg/m3, a tedy po vynásobení tíhovým zrychlením zjistíme, že disponibilní tah ve variantě atmosférické (podtlakové) je cca 3,7 Pa na 1 m účinné výšky. Od disponibilního tahu ovšem musíme odečíst ztráty, a to – zjednodušeně – paušálem −8 Pa, a dále samozřejmě výrobcem požadovaný minimální tah – např. −12 Pa. Z takto limitně zjednodušeného a zobecněného výpočtu vyplývá, že minimální účinná výška komínu pro spotřebič s požadavkem tahu 12 Pa je cca 5,4 m (pro teplotu spalin 100 °C už cca 7,5 m). Tedy hodnota nikoliv zanedbatelná.

Při použití spalinové cesty v atmosférickém režimu je třeba počítat s faktem, že čím menší bude teplota spalin a čím větší bude požadavek výrobce na zajištění tahu, tím větší výška komínu bude vycházet. Současně může docházet ke kolizi s výpočtem teplotní podmínky při větší výšce komínu mimo budovu.

Tlaková diference (komínový tah) ale nemusí být obecně způsobena pouze komínovým efektem, tedy čistě fyzikálním dějem, ale může být způsobena rovněž mechanicky, a to umělým vytvořením proudění pomocí elektrického větráku.

Toto řešení je v současné době používáno pro, v podstatě všechny, moderní peletové spotřebiče. Sofistikovaný ventilátor nevytváří stálý přetlak, ale je principiálně schopen korigovat nedostatečný podtlak, zejména v době náběhu a vychládání spotřebiče. Výrobce daného zařízení pak může buď zcela eliminovat svůj požadavek na minimální disponibilní tah, nebo použít hodnotu limitně se blížící nule.

V grafu 1 je výsledek měření komínového tahu na reálně provozovaných paletových kamnech při spouštění. Měření probíhalo po dobu pěti minut (300 s), přičemž asi po jedné minutě a čtyřiceti sekundách došlo k zapálení plamene. Z grafu je patrné, že ventilátor ve spotřebiči zajišťoval funkčnost spalinové cesty vytvořením přetlaku v době, kdy teplota spalin nebyla dostatečná pro zajištění tahu přirozeného (podtlaku).

Graf 1

Z výše uvedeného lze učinit závěr, že výrobce by měl zvážit hodnoty požadovaného tahu uváděného ve svých technických listech. Pokud je ve spotřebiči osazen ventilátor, je možné předpokládat nahrazení nutnosti požadovaného tahu provozem tohoto ventilátoru.

Velmi výrazný je vliv na vypočtenou minimální účinnou výšku (ve výše uvedeném příkladu by se výška snížila z 5,4 m (7,5 m) na 2,2 m (2,9 m), což jednak sníží konstrukční i finanční nároky a současně se příznivě promítne do výpočtu teplotní podmínky.

Lze tedy doporučit výpočtové zpracování v přetlakovém režimu.

Průtoková (rychlostní) podmínka – zajištění dostatečné plochy průduchu

Výpočtem musí být ověřeno zajištění dosažení minimální rychlosti proudění spalin 0,5 m/s, tj. optimální dimenze spalinové cesty pro zajištění transportu spalin.

Veličinami, které nejvíce ovlivňují průtok spalin, jsou:

  • Plocha průduchu
  • Množství paliva
  • Přebytek vzduchu

Minimální plochu průduchu lze teoreticky vypočítat jako objem spalin [m3/s] dělený rychlostí jejich proudění [m/s].

Předpokládáme-li (zjednodušeně) pro peletové spotřebiče spotřebu pelet 2 kg/hod a přebytek vzduchu 2, vychází z rovnic hoření dřeva spotřeba vzduchu pro hoření cca 15 m3/hod a objem vzniklých spalin cca 25 m3/hod (tedy hmotnostní průtok cca 6 g/s a objemový 0,007 m3/s). Pokud do výše uvedeného vzorce dosadíme rychlost proudění spalin 0,5 m/s jako legislativně nejnižší přijatelnou, získáme výpočtem maximálně použitelnou dimenzi odtahu spalin – v tomto výrazně zjednodušeném a zobecněném výpočtu to bude cca max. 130 mm. Při použití dimenze 80 mm vyjde poměrně optimální rychlost proudění spalin cca 1,4 m/s (cca 5 km/hod).

Z výše uvedeného je patrný podstatný vliv kvality spalování a tedy účinnosti spotřebiče. Se zvyšováním účinnosti klesá průtok, a to zejména vlivem snížení přebytku vzduchu. Výsledkem je, že optimálních hodnot je dosahováno při použití menších průměrů komínů, obvykle korespondujících s průměrem hrdla odkouření.

Již v této fázi je zřejmé, že bude obtížné navrhnout vyhovující spalinovou cestu v atmosférickém (podtlakovém) režimu, a to vzhledem k taxativnímu požadavku uvedeném v ČSN 73 4201, čl. 6.4.5, kde je pro komíny s přirozeným tahem pro pevná paliva předepsán minimální průměr 140 mm (výjimky pouze dle technické dokumentace).

Lze tedy doporučit preferování menších průměrů, obvykle totožných nebo srovnatelných s rozměrem spalinového hrdla příslušného spotřebiče. Podmínkou je ovšem deklarovaná možnost přetlakového provozu.

Teplotní podmínka – zajištění dostatečné teploty ve spalinové cestě

Výpočtem musí být ověřeno zajištění dosažení a udržení teploty spalin nad jejich rosným bodem a tudíž zabránění kondenzaci.

Veličinami, které nejvíce ovlivňují teplotní poměry spalin, jsou:

  • Rosný bod spalin
  • Délka komínu (zejména mimo objekt)
  • Tepelný odpor konstrukce komínu

Bohužel teplotní výpočet je jednak natolik složitý a jednak primárně vázán na technické provedení konkrétní spalinové cesty, že nelze akceptovat podobná zobecnění, která byla pro názornost použita u předchozích dvou podmínek. Kromě výše uvedených veličin navíc nelze zanedbat ani vliv konkrétního paliva, typu hořáku, ředění vzduchem, nízké rychlosti proudění, a dalších.

Vodní pára obsažená ve spalinách při teplotách nižších nebo rovných rosnému bodu kondenzuje a může způsobit zanášení a korozi spalinových cest i výměníků spotřebičů. Teplota rosného bodu při spalování dřevěných pelet je přibližně 35 °C. Výpočtem se tedy ověřuje, že po celé délce spalinové cesty bude teplota vyšší, a to při plném i částečném provozu. V této souvislosti je třeba opakovaně připomenout, že i v případě, že definujeme spalinovou cestu od peletového spotřebiče jako přetlakovou s odolností vůči kondenzátu, musí být prakticky ověřována v suchém provozu. Tedy i v situaci, kdy je materiálové označení konkrétního produktu W (odolný vůči kondenzátu), je nutné ve výpočtu zadat D (určeno pro suchý provoz).

Obecně během proudění spalin spalinovou cestou dochází k prostupu tepla konstrukcí komínu, a to jednak do okolního vzduchu, jednak do přilehlých konstrukcí, přičemž odváděné teplo způsobuje pokles teploty uvnitř komínu.

Prostup tepla (tepelný tok) je tím větší, čím menší je tepelný odpor komínu a čím nižší je teplota okolí. Teplota ve spalinové cestě se nejčastěji snižuje od sopouchu směrem k ústí, a to nerovnoměrně. Nejnižší teplota a tedy „testovací místo“ je na vnitřní straně ústí komínu.

Při stejné teplotě v sopouchu a stejné konstrukci spalinové cesty, roste teplota v ústí komínu při snižování účinné výšky. Z toho vyplývá, že čím lépe je splněna podmínka tlaková, tím hůře je obvykle splněna podmínka teplotní (a samozřejmě i naopak).

Lze tedy doporučit striktní optimalizaci kombinace tlakové a teplotní podmínky, které lze dosáhnout nejlépe při použití spalinových cest s vysokým tepelným odporem, případně s přídavnou tepelnou izolací.

3. Výpočet dimenze přívodu vzduchu

Způsob přívodu vzduchu, respektive jeho tlakové ztráty jsou obecně zahrnuty mezi ztráty na spalinové cestě a jsou tudíž jednou z položek, které snižují disponibilní komínový tah. Ztráta na přívodu vzduchu může být při nesprávném provedení ztrátou klíčovou. Tato obecná pravda se projevuje i v praxi, kde provozní problémy spotřebičů bývají velmi často způsobeny podceněním návrhu a realizace přívodu vzduchu pro hoření.

U peletových spotřebičů, které jsou vybaveny ventilátorem, je obvykle hrdlo přívodu vzduchu dimenzováno na rozměr 40–100 mm. To ovšem v žádném případě neznamená, že totožnou dimenzi lze použít na celé vedení přívodu vzduchu, tím méně v případě, že je vzduch veden vertikálně shora dolů (např. z půdy nebo z nadstřešní oblasti – tzv. ventilační šachta). Vertikální šachta vytváří při rozdílu teplot negativní tah (spočítat lze stejným postupem jako tah komínový), který může být reálně kolem 1 Pa/vertikální metr.

Samozřejmě každé vedení vzduchu představuje tlakovou ztrátu. Pro její omezení je třeba především preferovat co nejkratší horizontální vedení s minimem kolen a volit podstatně větší dimenzi (snížení rychlosti proudění a tudíž i ztráty).

Pro limitně krátký přívod vzduchu do spotřebiče lze akceptovat i průměr 100 mm, obecně vhodnější je ale průměr minimálně 125 mm vedený horizontálně. Takové řešení zajistí v přívodu vzduchu jednak dostatečné množství vzduchu a jednak stabilně v podstatě atmosférický tlak, což spotřebiči dovolí optimální regulaci hoření a tím i výkonu a dalších provozních parametrů. Na rozdíl od odvodu spalin, by rychlost proudění v přívodu vzduchu měla být hluboko pod 0,5 m/s (pro shora definovaný provoz s potřebou vzduchu 15 m3/hod vychází minimální průměr cca 100 mm).

Lze proto doporučit horizontální vedení přívodu vzduchu obvykle násobně průměrově větší než spalinové hrdlo.

4. Konstrukční provedení

Z dosud uvedených skutečností, a současně z absence řešení spalinových cest peletových spotřebičů v ČSN 73 4201 (mimo jedné věty), lze dovozovat, že pro konstrukci spalinových cest peletových spotřebičů musí být stanovena speciální individuální pravidla, která zcela neodpovídají zatříděným standardům dle uvedené ČSN.

Přestože tedy definujeme spalinovou cestu peletových spotřebičů jako v principu přetlakovou a dokonce daný materiál může splňovat podmínku odolnosti proti kondenzaci, je nutné v principu vycházet z konstrukčních pravidel pro pevná paliva. To se týká několika základních konstrukčních řešení:

  • odvod spalin musí být řešen nad střechu objektu, a to tak, aby splňoval podmínku 0,65 m nad hřebenem stavby nebo nad větrným úhlem, případně 1 m nad atiku nebo rovinu rovné střechy (do 20°). Nelze akceptovat pravidla pro vyústění přetlakových komínů – pro snížení nadstřešní části není splněna podmínka přetlaku 25 Pa v ústí a pro vyústění na fasádu není k dispozici žádná relevantní legislativa.
  • založení komínu a napojení kouřovodu musí být řešeno T-kusem a dílem s vybíracími dvířky. Napojení kouřovodu nemůže být řešeno patním kolenem a celá spalinová cesta musí být reálně kontrolovatelná a standardním způsobem čistitelná (včetně možnosti vybírání nečistot). Musí být osazena příslušná vybírací nebo vymetací dvířka (přetlaková).
  • musí být zajištěn přístup k ústí dle požadavků ČSN 73 4201 a dalších. Pro kontrolu a čištění spalinových cest peletových spotřebičů jsou předepsány termíny dle Vyhl. 34/2016 Sb., tedy 3× ročně (z toho 1× oprávněnou osobou – kominíkem).
  • komín peletových spotřebičů může být uhnut pod úhlem max. 15° (výjimečně 30°) při dodržení podmínek čistitelnosti a kontrolovatelnosti. Použití většího odklonu je nepřípustné.
  • do návrhu musí být zapracován případný vliv okolních staveb a konstrukcí, jakož i dalších možných překážek.
  • pokud není spotřebič výrobcem jasně definován jako tlakově uzavřený, je třeba posuzovat obecný vliv dalších interiérových spotřebičů vzduchu a přijímat případná preventivní opatření pro ochranu osob a zvířat.
  • spalinová cesta musí být principiálně hodnocena i z pohledu požární bezpečnosti, tedy dodržení bezpečné vzdálenosti volného povrchu od hořlavých konstrukcí a systémového řešení prostupů vodorovnými a svislými konstrukcemi (vč. obálky budovy).

Toto je druhá část článku děleného do tří částí.

Obsahem závěrečné části bude provedení ilustrativních praktických výpočtů demonstrovaných na praktických spotřebičích a spalinových cestách.

 
Komentář recenzenta Jan Leksa, viceprezident Společenstva kominíků ČR

V této části článku je popsáno hodnocení výpočtu komína z hlediska tahu, rychlosti proudění dle národního předpisu (ČSN 734201:2016) a teplotní podmínky.

V části zabývající se tahovou podmínkou je velmi zjednodušeně prezentován výpočet u podtlakového (přirozeného) provozu, kdy účinný tah komína musí být vyšší než tlakové ztráty kouřovodu, spotřebiče a přívodu spalovacího vzduchu.

Především je třeba pro laickou veřejnost (i autora článku) zopakovat zásadu, na čem je komínový tah závislý. Jsou to – účinná výška komína a teplota spalin. Dalšími prvky, které tah vytvořený uvedenými dvěma veličinami dále ovlivňují, jsou: tepelný odpor konstrukce komína, drsnost vnitřního povrchu, teplota okolí, ale třeba i nadmořská výška. Ke zmínce o umělém tahu, je třeba podotknout, že tah je tvořen ventilátorem v ústí komína, nikoliv ve spotřebiči, jak mylně deklarují někteří prodejci kamen.

V grafu znázorňujícím průběh hodnot tlaku od řízeného zátopu – nedostatek tahu, až do vytvoření stabilního podtlaku je vytvořena domněnka, že bezpečný odvod spalin a jejich rozptyl do volného ovzduší by mohl zajistit ventilátor ve spotřebiči.

Prezentovaný závěr s požadavkem na přehodnocení potřeby tahu u současných konstrukčních provedení peletových kamen nelze akceptovat s odkazem na nestabilitu udržení kvality spalování a hodnot emisí, zejména u malých topenišť s modulací výkonu.

V části zabývající se hodnocením rychlostí proudění spalin je konstatován častý rozkol mezi požadavkem na limit nejnižší rychlosti a nutností minimální světlosti komína pro odvod spalin ze spotřebičů na pevná paliva.

Na základě měření bylo zjištěno že, dochází k přenosu tepla spalin do konstrukce komína, snížení objemu spalin a nestabilitě proudění. Z provedených zkoušek a matematickým modelováním při nízkých teplotách a rychlostech proudění spalin pod kritickou mez dochází k pulzaci tahu a pak dokonce obrácení toku spalin.

Uvedený příklad dodržení požadavku na vypočtenou rychlost proudění a vypočtená nižší světlost pod 140 mm je běžnou realitou, řešitelnou vícero způsoby za podmínky dodržení provozní a požární bezpečnosti při všech provozních podmínkách připojeného spotřebiče paliv tak, aby byly spaliny bezpečně odvedeny a rozptýleny do volného ovzduší.

Poznámka: Osobně např. řeším dodržení normových požadavků u spotřebičů na pelety s teplovodním výměníkem návrhem výkonnějšího spotřebiče a instalací vyrovnávací nebo akumulační nádrže, čímž se eliminuje počet nepříznivých provozní ch stavů z hlediska emisí, spotřeby energie a snižuje opotřebení díky méně častým startům. Ostatně výhody vyrovnávací nebo akumulační nádrže propaguje a dlouhodobě deklaruje při provozu spotřebičů firma Jaroslav Cankař a syn – Atmos. Analogií je například provoz automobilu se spalovacím motorem, kdy z hlediska provozních nákladů a opotřebení je mnohem výhodnější ujet po startu 50 km naráz než 10krát 5 km po prodlevách.

U peletových kamen je podkročení světlosti spojeno s možností enormního nárůstu vrstvy sazí za současného snížení světlosti spalinové cesty a rapidním navýšením tahových ztrát spalinové cesty. Například při vrstvě sazí 4 mm v průduchu světlosti 140 mm, stejné množství sazí znamená u světlosti 80 mm vrstvu cca 7 mm, což je považováno při provozu spalinové cesty za provoz s vysokým nebezpečím. Pominu-li, že jde již o nebezpečnou vrstvu, je u výše popsaného příkladu průřez komína u světlosti 140 mm snížen nánosem sazí tloušťky 4 mm o 11 %, u světlosti 80 mm omezí nános 7 mm sazí už o 36 %!

Poznámka: Tuto záležitost považuji jako výrazné zvýšení požárního nebezpečí, které zohledňuji při požadavku na zvýšení četnosti kontrol a čištění, tak jak je uvedeno v §4 odst. 1 vyhlášky 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Ostatně tento požadavek je velmi často uveden i v původní průvodní technické dokumentaci některých peletových kamen, kde se uvádí perioda čištění části spotřebiče a kouřovodu po spálení např. 500 kg pelet nebo po určitých dnech provozu. Toto může v reálu znamenat, že celou tunou pelet topíte v jižnějších nebo přímořských oblastech celý rok a spalinovou cestu čistíte 1× nebo 2× ročně, což při celoročním provozu na Českomoravské vysočině znamená při spotřebě 3 tun pelet čištění minimálně 3× až 6× ročně.

Někteří prodejci doporučují při tzv. alarmových stavech signalizujících nedostatečný odvod spalin zvýšit na řídící jednotce výkon odtahového ventilátoru, čímž eliminují zanesení spalinové cesty, současně však zvyšují přetlak ve spalinové cestě a mění přebytek spalovacího vzduchu za cenu zhoršeného spalování, dalšího zvýšení tvorby sazí a úniku spalin do obytných prostor.

Část zabývající se teplotní podmínkou upozorňuje na možnost kondenzace spalin a zmiňuje hodnotu rosného bodu i nejproblematičtější místo z hlediska teploty vnitřního povrchu spalinové cesty – ústí komína a venkovní část.

V části výpočet dimenze vzduchu je konstatováno, že většina moderních spotřebičů je zpravidla připravena pro provoz nezávislý na přívodu vzduchu z prostor, v nichž je instalován – zjednodušeně má vzduchovou přírubu nebo hrdlo.

Bohužel z praxe vyplývá, že průměr vzduchového hrdla 40 mm svádí neznalé problematiky, k napojení na potrubí stejné světlosti nebo nejblíže vyšší dostupnější. Takové řešení má ztrátu přes 50 Pa, zejména když je ze strany exteriéru opatřeno žaluziemi se síťkou proti hmyzu. Rovněž nečistoty a zanesení prachem i u větších světlosti bývá obecně velmi častou překážkou bezproblémového provozu.

Norma požaduje, aby ztráta navrhovaného přívodu spalovacího vzduchu u pevných paliv obecně nepřesahovala 8 Pa.

Proto bych obecně nesouhlasil s výrokem o vysoké ztrátě přívodu vzduchu komínovou šachtou nebo pláštěm komína. Osobně jsem přesvědčen, že dostatečná dimenze šachty u příslušných typů systémových komínů je výborným řešením.

V části „konstrukční provedení“ jsou zmíněny další normové hodnoty, k nimž se odvolává prováděcí předpis Stavebního zákona v §24 Vyhlášky 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby.

Problematika návrhů spalinových cest u zdrojů na dřevní pelety – 1. část

zdroj: tzb-info,Ing. Waltr Sodomka, MESSY s.r.o., soudní znalec v oboru kominictví

V příští části článku o problematice návrhu spalinových cest pro peletová kamna, resp. kotle je zpracován rozbor výpočtu dle ČSN EN 13 384-1:2016, výpočet dimenze přívodu vzduchu a návrh konstrukčního provedení spalinových cest.

Komentář redakce: následující článek popisuje problematiku, které v ČR není jasně ukotvena v normách, proto redakce doporučuje čtenářům, aby věnovali dostatečnou pozornost i recenzi, které je umístěna v závěru článku. Článek bude pokračovat ještě dalšími dvěma díly.
Tématu jsme se věnovali i v článcích Korozní odolnost komínů a výměny kotlů, Požární bezpečnost komínů se zaměřením na prostup hořlavou konstrukcí.
Budeme rádi, pokud svůj názor na téma vyjádříte v diskusi k tomuto článku, příp. i o zpětnou vazbu, zda by vás téma zajímalo u kulatého stolu na Aquathermu Praha na začátku března v Praze.

1. Úvod

V roce 2016 vstoupila v platnost novela zákona 133/1985 Sb. o požární ochraně a prováděcí vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Tyto legislativní dokumenty vytvořily zákonnou povinnost zpracování výpočtu spalinové cesty dle ČSN EN 13 384, a to pro každou spalinovou cestu uváděnou do provozu.

Povinnost výpočtu se u některých spotřebičů ukazuje jako silně omezující faktor vzhledem k tomu, že není zpracována detailní metodika výpočtu.

To se týká i peletových spotřebičů, které je sice nutno řadit mezi spotřebiče na pevná paliva, ale současně dokonalý systém spalování umožňuje, pro optimalizaci provozu, osadit ve spotřebiči ventilátor zajišťující, minimálně občasně, nucený odtah spalin. To dovoluje snížit limitně jak spotřebu paliva, tak teplotu spalin.

Důsledkem je ovšem bohužel fakt, že výpočet dle ČSN EN 13 384 v atmosférickém provozu vede často k výsledku „nevyhovuje“. I při minimální dimenzi komínu s přirozeným tahem, (tj. 140 mm) nízká teplota spalin negativně ovlivňuje disponibilní tah, nízká spotřeba paliva snižuje rychlost proudění a ředění vzduchem dále snižuje teplotu spalin, což vede k negativnímu výsledku teplotní podmínky, případně nutnosti nesmyslné tloušťky izolace.

Cílem tohoto článku je shrnout základní podmínky pro provádění výpočtů spalinových cest peletových spotřebičů, jako legislativně požadované ověření funkčnosti.

2. Zatřídění dle ČSN EN 1443

V této normě jsou uvedeny základní parametry požadované pro popis spalinové cesty. Hodnoty parametrů mohou být předepsány výrobcem, nebo obecně ČSN 73 4201.

Pro popis konkrétní spalinové cesty je nutné definovat následující základní parametry:

  • Teplotní třída (Txxx) – stanovuje maximální provozní teplotu spalin připojeného spotřebiče
    Česká norma ČSN 73 4201 rozděluje spalinové cesty podle typu paliva, které je spalováno v připojeném spotřebiči na spalinové cesty pro paliva pevná, kapalná a plynná. Nelze diskutovat o jednoznačném zařazení pelet mezi paliva pevná.
    Minimální teplotní třída pro pevná paliva je obvykle 400 °C. Tato limitní teplota byla potvrzena i rozborem cca 100 typů peletových spotřebičů u nichž se teplota spalin deklarovaná výrobcem pohybovala v rozmezí 95 až 315 °C.
    Spalinová cesta musí mít tedy začlenění obecně min. T400 (alt. T600).
  • Tlaková třída (Nx, Px, Hx) – stanovuje maximální provozní přetlak ve spalinové cestě
    Třídy N1 a N2 jsou definovány maximální odolností proti přetlaku do 20 Pa a nejsou obecně přetlakově těsné. Pracují v tzv. atmosférickém (podtlakovém) provozu.
    Třídy P1 a P2 jsou definovány maximální odolností proti přetlaku do 200 Pa a jejich provedení má těsnění ve spojích. Jsou obecně přetlakově těsné a dovolují připojení spotřebičů s posilovacím ventilátorem před spalinovým hrdlem.
    Třídy H1 a H2 jsou definovány odolností proti přetlaku do 5000 Pa a označují se jako vysoko-přetlakové. Zařazení spalinových cest komínů peletových spotřebičů do tlakové třídy je patrně největším reálným problémem. Pro komíny atmosférické je totiž dle ČSN 73 4201 předepsán obecně minimální průměr komínu 140 mm (výjimka pouze na základě prohlášení a převzetí zodpovědnosti výrobce), ovšem pro komíny přetlakové stačí minimálně 80 mm.
    V praxi se ukazuje, že ideální (a v Evropě běžně používanou) metodou výpočtu je, definovat spalinovou cestu v principu jako přetlakovou. Tím dojde k vyřešení drtivé většiny výpočtových i legislativních problémů.
    Pokud má daný spotřebič definován i minimální disponibilní přetlak na hrdle, lze bez problémů a v souladu s ČSN 73 4201 volit průměr komínu 80 mm. Toto zmenšení dimenze přinese výpočtové posílení rychlosti proudění a tím následně i pozitivní posun ve výpočtu teplotní a tlakové podmínky. Disponibilní přetlak potom fakticky sníží výpočtový tlakový požadavek, a současně, alespoň z části, eliminuje ztráty, což výrazně kladně ovlivní i výpočet podmínky tlakové.
    Jak již bylo uvedeno, jedná se o disponibilní, tedy v podstatě maximální teoretický přetlak. V praktickém provozu samozřejmě spotřebiče většinu času pracují v atmosférickém (podtlakovém) režimu, a to i při použití malých průměrů.
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění min. P1 (alt. P2, H1, H2).
  • Třída odolnosti vůči kondenzátu (D, W) – popisuje, zda je vnitřní povrch komína certifikován na odolnost vůči kondenzátu (kyselinám)
    Třída D je použita, pokud test na odolnost vůči kondenzátu nebyl proveden, naopak třída W osvědčuje, že test proveden byl, a to s pozitivním výsledkem.
    Rozlišení suchého a mokrého provozu je velmi významné při výpočtu teplotní podmínky, protože při suchém provozu musí být ve spalinové cestě teplota nad rosným bodem daných spalin. U mokrého provozu je hraniční teplotou 0 °C.
    V této souvislosti je třeba vzít v úvahu možnost tvorby tuhých znečišťujících látek ve spalinách. Tyto látky (např. saze) nejen, že představují kondenzační jádra, ale ve směsi se zkondenzovanou vlhkostí vytvářejí látky, které představují potenciální nebezpeční ohrožení života, zdraví i majetku – především tzv. dehet. Z tohoto důvodu musí být pro pevná paliva (pelety) proveden výpočet vždy pro třídu D, a to i v případě, že spalinová cesta má materiálové začlenění W..
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění D (alt. W).
  • Třída odolnosti proti korozi (1, 2, 3) – stanovuje maximálně přípustná paliva, jejichž spaliny může daná spalinová cesta odvádět
    Třídy 1 a 2 jsou vyhrazeny pro paliva kapalná a plynná. Pro spalování pevných paliv je nutná třída 3. U nerezových materiálů odpovídá třídě 3 obecně třída V3, nebo alternativní materiály včetně tloušťky dle tabulky v ČSN 73 4201.
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění 3 nebo V3.
  • Třída odolnosti proti vyhoření sazí (G, O) – popisuje, zda je komín certifikován na odolnost vůči vyhoření sazí
    Třída O je použita, pokud test na odolnost vůči vyhoření sazí nebyl proveden, naopak třída G osvědčuje, že test proveden byl, a to s pozitivním výsledkem.
    Pro spalování pevných paliv, kdy spaliny obsahují potenciálně hořlavé tuhé znečišťující látky, které se mohou ve spalinové cestě usazovat, je nezbytné použití materiálu s certifikací G. Vzhledem k tomu prakticky nelze použít spalinové systémy s pružným plastovým těsněním. Ty mají obvykle teplotní třídu T200, danou nikoliv odolností základního materiálu, ale právě teplotní odolností těsnění. Pokud by tedy byl použit spotřebič s teplotou spalin pod 200 °C, zdálo by se, že všechny parametry jsou splněny. Problémem je ovšem třída odolnosti vůči vyhoření sazí, která je u těchto systémů obvykle O, a tudíž pro pevná paliva nevyhovující.
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění G.
  • Bezpečná vzdálenost (xx) – výrobcem deklarovaná minimální vzdálenost povrchu komínu od hořlavých konstrukcí [mm]
    Bezpečnou vzdálenost stanovuje v případě systémového komínu výrobce, v případě komínu individuálního pak jeho zhotovitel. Vzhledem ke značnému rozptylu teplot spalin, může být rovněž parametr bezpečné vzdálenosti rozdílný.
    Obvyklou hodnotou bude cca 20 až 50.
  • Tepelný odpor (Rxx) – nepovinný parametr popisující hodnotu tepelného odporu celkové konstrukce komínu
    V části xx je doplněna hodnota v setinách (tepelný odpor 0,41 m2.K/W = R41).
    Pro návrh a výpočet komínu se jedná o klíčovou hodnotu, která popisuje izolační schopnosti a výrazně se proto podílí na výpočtu teplotní podmínky.
    Obvyklou hodnotou bude cca R40.

Z výše uvedeného plyne, že spalinová cesta vhodná pro odvod spalin spotřebiče spalujícího dřevěné pelety by měla mít označení dle ČSN EN 1443 minimálně:

T400 P1 D 3 (V3) Gxx Rxx

(hodnoty xx nejsou primárně klíčové)

Toto je první část článku děleného do tří částí.

V příští části je zpracován rozbor výpočtu dle ČSN EN 13 384-1:2016, výpočet dimenze přívodu vzduchu a návrh konstrukčního provedení.

 
Komentář recenzenta Jan Leksa, viceprezident Společenstva kominíků ČR

Hned v úvodu do problematiky je zavádějící informace k povinnosti provádění výpočtů komínů při revizích spalinových cest dané od roku 2016. Výpočet nebo výsledek výpočtu, popřípadě kopie podkladů k dimenzování spalinové cesty dle ČSN EN 13384 je fakticky normativním požadavkem již od roku 2002, kdy vyšel vzor revizní a technické zprávy komína v ČSN 734201.

V novodobé historii je první ČSN zabývající se výpočty komínů ČSN 1453 z roku 1947, následovala ČSN 734211 z roku 1968 a pak 734201 z 1988. Od roku 2003 platí zmíněná převzatá výpočtová ČSN EN 13384, která byla aktualizována s ohledem na nové požadavky a podmínky v roce 2016. Výpočtové vztahy a rovnice jsou však po celou dobu stejné, úpravy těchto norem reagují pouze na technologický vývoj a parametry spotřebičů a spalinových cest.

V teoretické části prvního dílu je obecně popsáno zatřídění a nástin vlastností komínu dle ČSN EN 1443 dle teplotní třídy, tlakové třídy, umístění komínu, odolnosti vůči kondenzaci, korozní odolnosti, tepelného odporu konstrukce komína, odolnosti vůči vyhoření sazí a bezpečné vzdálenosti povrchu konstrukce části spalinové cesty od hořlavých hmot.

Tyto vlastnosti, nové značení, specifikované vlastnosti při zabudování do stavby, ale i z dnešního pohledu velmi zásadní vlastnosti a složení paliv na bázi dřeva řeší již dokončená a schválená revize EN 1443, jejíž vydání je Evropskou komisí pro tvorbu technických norem (CEN) plánováno na podzim letošního roku.

obr. 3

Na závěr recenze tohoto dílu je třeba uvést, že za současného stavu vědy a technologií neumí lidstvo zatím žádnou energii vyrobit, ale pouze přeměnit z jedné na jinou. V návaznosti na obsah následných dvou odborných článků, jde o uvolnění nahromaděné solární energie v dřevní hmotě, v tomto případě hořením dřevěných pelet ve spotřebiči nazývaném peletová kamna. V drtivé většině případů výrobci těchto kamen deklarují jako jediné doporučené palivo normované světlé dřevěné pelety bez příměsí v kvalitě ENplus A1. Praxe ukazuje, že i malý podíl příměsí (například kůry) má zcela zásadní vliv na kvalitu spalování a bezporuchový chod kamen. Rovněž odvod spalin z peletových kamen musí být vždy proveden samostatným kouřovodem do samostatného komína, nikoliv například vývodem spalin, jak je občas připouštěno.

Obrázek ilustruje nevyhovující a nebezpečné provedení odvodu a rozptylu spalin.


obr. 1
obr. 2

Díky současné vlastní zkušenosti s vytápěním našeho domu jak uhlím, tak peletami a možností provedených bezpočtu měření, zkoušek a testů u zákazníků si dovoluji tvrdit, že vytápění dřevní peletou je ekologicky výhodné, přesto finančně přijatelné, a proto mu zcela jistě patří budoucnost.

Výměna kotlů a povinná akumulace

zdroj : tzb-info

Autor odpovídá na otázku, jak velký objem otopné vody volit pro akumulaci tepla při instalaci kotle na pevná paliva z hlediska požadavků legislativy. Akumulační objem ovlivňuje požadavek výrobce, podmínky dotačních programů a nabízí se více možností.


© Fotolia.com

S povinnou výměnou kotlů na pevná paliva, které nevyhovují legislativním požadavkům na provoz od 1. září 2022, je spojeno mnoho problémů. Asi nejzávažnějším problémem je velikost kotelny, která v mnoha případech není schopna „pojmout“ nový kotel. Velká část nevyhovujících kotlů je provozována v místech, ve kterých není provedena plynofikace a z různých důvodů je nemyslitelné stávající zdroj nahradit elektrokotlem, kotlem na zkapalněný nebo stlačený plyn či tepelným čerpadlem. Jedinou alternativou pak zůstává náhrada starého nevyhovujícího kotle novým moderním kotlem opět na pevná paliva. Ovšem automatické kotle na pelety či uhlí jsou díky objemným násypkám paliva prostorově podstatně náročnější a většinu nově instalovaných ručně přikládaných kotlů na pevná paliva lze provozovat pouze v otopné soustavě s akumulací, což bývá prostorově náročnější než kotel automatický. Při původním umístění kotle se zpravidla nepočítalo s umístěním akumulační nádoby, takže kotelny jsou rozměrově minimální. Při jejich rekonstrukcích se tak často řeší otázky …kam, jak velkou, či zda vůbec je možné akumulační nádrž někam umístit. Popíšeme si normativní a legislativní povinnosti spojené s nutností akumulačního provozu teplovodních kotlů na pevná paliva a pokusíme se definovat minimální požadavky na velikost akumulační nádrže.

Kdy je nutná akumulace

Pro provozovatele nového kotle na pevná paliva je rozhodující, co o povinnosti akumulačního provozu říká výrobce kotle v „Návodu k instalaci a provozu kotle“. Pro provozování stacionárních spalovacích zdrojů jsou závazná ustanovení § 17 zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Konkrétně v odstavci (1) písmeno a) se hovoří o tom, že:

Provozovatel zdroje je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami pro provoz stanovenými výrobcem.

Jinak řečeno, není podstatné, co určuje norma, která je závazná pro výrobce kotle (v tomto případě norma ČSN EN 303-5), ale pro provozovatele jsou právně závazné požadavky na provoz zdroje definované jeho výrobcem. Norma výrobci stanoví, kdy má provozovatele upozornit na nutnost akumulačního provozu (viz dále), ale pokud to v Návodu výrobce v podmínkách pro provoz neuvede, pro provozovatele zdroje je zásadní, co je uvedeno v tomto technickém dokumentu.

Akumulace a kotlíkové dotace

V rámci kotlíkových dotací je u nově instalovaných ručně přikládaných kotlů akumulační provoz povinný vždy! Tedy nezáleží na tom, zda nutnost napojit kotel na akumulační nádrž uvádí v technické dokumentaci výrobce. V závazných pokynech pro 3. vlnu kotlíkových dotací, které vydal SFŽP (základní podmínky, které musí ve svých výzvách dodržet jednotlivé kraje, které finální výzvy pro své občany vyhlašují) je u kotlů na biomasu (kotle na jiný druh pevných paliv není podporován) uvedeno, že v případě kotlů s ručním přikládáním je vyžadováno současné užití akumulační nádoby:

  • o minimálním objemu 55 l/kW instalovaného výkonu kotle (včetně případného zásobníku teplé vody, pokud je tímto kotlem ohříván)
  • nebo min. objem akumulační nádoby ve vztahu k instalovanému výkonu a dalším parametrům kotle vychází z postupu uvedeného v části 4.4.6 ČSN EN 303-5 „Kotle pro ústřední vytápění“ a je součástí projektové dokumentace realizované příslušně autorizovanou osobou (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě).

Jinak řečeno, pokud bude kotel instalován bez předchozího zpracování projektové dokumentace autorizovaným projektantem, musí být povinně použito akumulace o paušálně stanoveném minimálním objemu 55 litrů na kW instalovaného jmenovitého výkonu kotle. Což je poměrně značný objem, se kterým (dle důvodů uvedených v úvodu k tomuto článku) může být při výměně kotle prostorový problém. V případě, že bude při instalaci použito menšího objemu akumulace, musí to být autorizovaným projektantem náležitě spočteno a zdůvodněno (dle metodiky definované v normě ČSN EN 303-5). Protože jinak by nebyly splněny podmínky programu Kotlíkové dotace a příjemce podpory by se dopustil podvodu. Je velmi pravděpodobné, že by tento nesprávný postup byl odhalen při následné, zákonem na ochranu ovzduší předepsané kontrole kotle, kdy již bude zcela běžně zavedená povinnost protokoly z kontrol zapisovat do centrálního registru.

Minimální objem akumulační nádrže podle ČSN EN 303-5

Před tím, než je na trh uveden nový model teplovodního kotle, musí nejdříve projít počáteční zkouškou u autorizované osoby (zkušebny) s tím, že se ověřuje jeho shoda s normou ČSN EN 303-5 (norma platná pro konstrukci a zkoušení teplovodních kotlů na pevná paliva do 500 kW). Posuzuje se konstrukce kotle, jeho bezpečnost provozu a provozní parametry (blíže v článku Prodej kotlů na pevná paliva třídy 4 rokem 2019 neskončí!).

Kotel musí plnit minimální požadavky na emise a účinnost (podle kterých je poté zařazen do určité třídy) pro jmenovitý výkon a také pro snížený výkon, který musí být minimálně 30 % jmenovitého výkonu. U automatických kotlů to platí bezpodmínečně. U kotlů s ručním přikládáním je uvedena možnost, že parametry při minimálním výkonu nemusí být ověřovány, popřípadě mohou být ověřeny při výkonu vyšším jak 30 % výkonu jmenovitého. V tomto případě ovšem norma stanovuje, že výrobce v technické dokumentaci musí vyžádat, aby byl kotel vždy připojen k akumulačnímu zásobníku.

Podle normy se má minimální objem akumulační nádrže VSP stanovit výpočtem ze znalosti jmenovitého výkonu kotle QN, tepelné ztráty budovy (výpočtový požadavek na výkon kotle) QH, minimálního garantovaného (certifikací ověřeného) výkonu kotle Qmin a doby hoření jedné náplně paliva při jmenovitém výkonu TB. Vztah pro výpočet je následující:

vzorec 1
 

Pokud má kotel deklarován pouze jmenovitý výkon, pak se Qmin = QN.

Velikost zásobníku musí být u „vícepalivových“ kotlů stanovena podle paliva, které vyžaduje největší akumulační zásobník.

Minimální objem akumulačního zásobníku nesmí být menší než 300 litrů.

I když to v normě není uvedeno, všeobecně je uznáváno pravidlo, že do objemu akumulace lze započíst objem zásobníku teplé vody (bojleru).

Praktický výpočet

Pokud tedy je nutné zapojit kotel s akumulací a prostorově jsme „tlačeni“ do co nejmenšího objemu, je nutné provést „optimalizační“ výpočet. Známe výpočtové požadavky na požadovaný výkon zdroje QH, nový zdroj bude určen pouze pro provoz na jmenovitý výkon, tudíž se bude minimální tepelný výkon Qmin rovnat výkonu jmenovitému QN. Čím bližší si budou QN a QH, tím nižší budou požadavky na minimální objem akumulace VSP.

V současnosti se na našem trhu již nacházejí teplovodní kotle na pevná paliva s ručním přikládáním se jmenovitým výkonem 15 kW. Při prosté výměně starého kotle bez dalších stavebních úprav se požadavky na QH často pohybují nad hranicí 15 kW, takže by nemělo být problémem zvolit vhodný zdroj. Pro minimalizaci VSP lze u akumulačního provozu obhájit i volbu QN nižší, než je QH. Přeci jen, požadavky na výkon zdroje jsou počítány pro výpočtovou teplotu, která je v topné sezóně jen několik dní v roce. Běžně se uvádí okolo 4 % z celé otopné sezóny, tedy 8 až 10 dnů, ve kterých lze případný nedostatek výkonu kotle přijatelně eliminovat snížením tepelného komfortu v domě jen v některých místnostech. Při provozu s akumulační nádobou navíc není nutné zvyšovat výpočtový požadavek na výkon kotle pro zátop tak, jako při provozu bez ní.

Zásadní význam pro velikost VSP má doba hoření paliva na jedno přiložení. Normativně jsou stanoveny minimální doby hoření pro jmenovitý výkon u kotlů na biomasu 2 hodiny a u kotlů na uhlí 4 hodiny. Parametr TB má dle normy výrobce uvádět v technické dokumentaci. U většiny kotlů výrobci uvádějí hlavně z konkurenčních důvodů hodnoty vyšší než normou požadované minimum. Ale pro stanovení minimálního objemu je obhajitelné použití minimální doby hoření. Hodnota udávaná výrobcem je maximální, ovšem v projektu lze v podmínkách provozu stanovit, že kotel bude provozován tak, že interval přikládání bude stanoven například na 2 hodiny u kotlů na dřevo (stanovením maximální hmotnosti paliva na jedno přiložení).

Kotel 15 kW a velikost AKU

Proveďme si konkrétní výpočet pro vytápění objektu s vypočteným požadovaným výkonem zdroje 17 kW. Protože je nutné minimalizovat objem akumulační nádrže, „odvážný“ projektant si vybere kotel s nepatrně nižším jmenovitým výkonem, než je výkon vypočtený. Na výběr jsou dva zplyňovací kotle na kusové dřevo o výkonu 15 kW. Pro výpočet použijeme normativně minimální stanovenou dobou hoření na jedno přiložení, tedy 2 hodiny. Potom:

vzorec 2 [litrů]
 

Vhodným dimenzováním nového kotle je tedy možné snížit minimální objem akumulační nádrže na spodní minimální hranici 300 litrů u kusového dřeva.

Při spalování uhlí je minimální doba hoření 4 hodiny, takže zde by byl minimální požadovaný objem 600 litrů. U kombinovaného kotle, který je určen pro spalování kusového dřeva i hnědého uhlí je nutné zvolit velikost zásobníku podle paliva, které vyžaduje větší akumulaci.

Stejně velký kotel 15 kW instalovaný v rámci kotlíkových dotací a bez zpracování projektové dokumentace by měl mít minimální objem akumulace alespoň 825 litrů (15 × 55 = 825), což je náročnější na velikost zásobníku a samozřejmě také na velikost expanzní nádoby. Zde je nutné zdůraznit, že v příkladu výše vypočtený minimální objem 300 litrů pro kusové dřevo není optimálním řešením. Ovšem ve velké řadě případů jediným možným řešením, jak zvláště ve starých nevyhovujících zástavbách vyhovět legislativě. Požadavek na objem 55 litrů na kW instalovaného výkonu zdroje při kotlíkových dotacích vychází z podobných „dotačních“ podmínek v Německu.

Rozdělení a umístění akumulace

Legislativa tedy stanoví, kdy musí být použito akumulace a jaký je její minimální objem. Ovšem nikde není uvedeno, že veškerý objem akumulace musí být umístěn přímo v kotelně vedle zdroje. Samozřejmě je tento způsob z hlediska provozu zdroje i z pohledu regulace a distribuce tepla do otopné soustavy nejoptimálnější. Ovšem ne vždy lze z prostorových důvodů toto řešení zvolit. Závazné pokyny ke kotlíkovým dotacím uvádějí, že do akumulace lze započíst také objem zásobníku teplé vody, který může být umístěn například v koupelně a vedle kotle tak lze nainstalovat pouze menší vyrovnávací nádrž. Dle mého názoru je dán velký prostor dostatečně technicky podložené kreativitě projektantů. Setkal jsem se například i s dotazem, zda lze 100 litrů „chybějícího“ objemu akumulace zajistit záměnou 20 metrů projektovaného potrubí světlosti DN 25 náležitě zaizolovaným potrubím větší světlosti DN 80, neboť rozdíl v objemu vody u obou světlostí odpovídá požadovaným 100 litrům objemu navíc. Platné podmínky kotlíkových dotací takové kompromisní řešení nevylučují, takže takové nebo podobné jiné řešení možné je. Například i rozdělení akumulačního objemu na více nádob s tím, že budou umístěny v blízkosti rozvodů otopné vody na dostupných místech mimo v kotelnu. Projektant by měl navrhnout, jak takové řešení provést optimálně.

Závěr

U automatických kotlů na pevná paliva není normativně stanovena povinnost akumulačního provozu, ovšem v takovém případě tento typ kotlů musí být bezpodmínečně schopen provozu na snížený výkon, který je maximálně 30 % výkonu jmenovitého. U kotlů s ručním přikládáním, které nejsou výrobcem určeny na provoz se sníženým výkonem, který by dosahoval alespoň 30 % výkonu jmenovitého, musí výrobce v technické dokumentaci ke kotli uvést, že kotel je nutné provozovat pouze s akumulací. Pro provozovatele nového kotle jsou právně závazné podmínky pro provoz stanovené výrobcem.

Podmínky kotlíkových dotací jsou specifické a jdou nad rámec zákonem a normou daných podmínek.

V případě problémů s umístěním dostatečně velké akumulační nádrže v kotelně bezprostředně vedle kotle by měl minimální objem akumulace a rozmístění akumulačního objemu v otopné soustavě řešit vždy autorizovaný projektant.

Přechod na kondenzační kotle v bytových domech a spalinová cesta

Ing. František Jiřík, Komínservis, člen Společenstva kominíků ČR, přednáší k problematice spalinových cest při přechodu z nekondenzačního plynového kotle na kondenzační v bytových objektech.

Řešení se v případě existujících plynových kotelen dělí na několik základních případů:
  • plynové kotle jsou napojeny na společný kouřovod v jednom podlaží a jím jsou připojeny do společného průduchu komína. Při záměně za kondenzačního kotle typu C se musí stávající průduch vyvložkovat a kouřovody od jednotlivých komínů i společný kouřovod se řeší nově. V přednášce jsou uvedeny konkrétní příklady včetně upozornění na častěji se vyskytující chyby:
  • plynové kotle jsou připojeny každý svým kouřovodem do svého samostatného průduchu. Nejpříznivější stav jsou komínová tělesa s průběžnými komíny, kde jsou vybírací otvory dole u paty komína. Problém může způsobit, pokud jde o komíny uhýbané a může být obtížnější je vyvložkovat. Ve starých objektech mohou být komíny stromkové. V takovém případě je využitelný ten průduch, který vede až ze suterénu budovy pro vybudování kotelny.
Další případy jsou budování nové plynové kotelny s kondenzačními kotli. Odvod spalin lze řešit například stávajícím komínem nebo novým po fasádě. V některých případech se kotelna instaluje do nejvyššího podlaží objektu.
  • Pro kotelnu v nejnižší podlaží se nabízí řešení popsané výše. Není-li možné, lze komín vést po fasádě. Ve starých objektech se nabízí vedení komínu ve světlíku, v zadní části domu, někdy v prostoru schodiště aj.
  • Kotelnu lze zřídit v nejvyšším podlaží s odvodem spalin nad střechu. Každý kotel může mít vlastní komín, nebo lze volit i společný, podle konkrétních podmínek možnosti zhotovit prostup střechou tak, aby byl i dobře zaizolován proti průniku vlhkosti do střechy.

Obecně je důležité nezapomenout na instalaci kontrolních otvorů umožňujících měření a kontrolu spalinové cesty a spalin. Přívod spalovacího vzduchu při modernizaci kotelen lze ponechat i stávající, z místnosti kotelny, pokud splňuje všechny náležitosti. Pokud je na spalinové cestě použit plast, musí mít ve venkovním prostředí odolnost vůči ultrafialovému záření.

 

Praktické zkušenosti s napojením kotelen s plynovými kondenzačními kotli na komíny

autor: tzb-info

Své patnáctileté zkušenosti s napojováním plynových kondenzačních kotlů na komíny stručně shrnul do přednášky Ing. Jan Soukup ze společnosti Brilon a.s.

  • Výhodou je, že spaliny jsou v poměrně velkém přetlaku, a tak je lze vést malou světlostí spalinové cesty na velkou vzdálenost.
  • Kondenzační kotel je schopen si sám nasávat spalovací vzduch
  • Spaliny jsou poměrně studené, za lze použít plasty, běžně s maximální provozní teplotou do 120 °C
  • Nevýhodou je nutnost zajistit odvod kondenzátu

Dále jsou v přednášce uváděny konkrétní a praktické příklady realizací s upozorněním, jak byly využity výše zmíněné výhody a řešena nevýhoda. Je nutné řešit emise hluku, zásadně v blízkosti obytných prostorů.

Pozornost je věnována i ukázkám nesprávného řešení komínové hlavice, kde nevznikají problémy jen použitím plastů, které nejsou odolné UV záření, ale kdy nesprávné provedení má negativní vliv na funkci kotle.

Pro realizaci nového odvodu spalin lze doporučit systémy, které primárně již svou konstrukci zabraňují vzniku montážních chyb.

K návrhu spalinové cesty lze při znalosti problematiky využít i bezplatně stažitelný software KESA Aladin. Bez ohledu na způsob výpočtu je nutné upozornit na skutečnost, že některé plynové kotle již mají na výstupu spalin integrovánu zpětnou klapku zabraňující zpětnému proudění spalin do kotle. Často se při návrhu spalinové cesty stává, že si projektant tuto skutečnost neověří, někdy o ní ani neví, a tak tam pro jistotu zpětnou klapku navrhne. Ventilátor kotle pak musí zbytečně přemáhat odpor dvou klapek, zvýší se spotřeba elektrické energie, zkrátí se životnost kotle.

 

Kotlíkové dotace – na co si dát pozor v žádosti a ve vyúčtování

autor. Ing.Zdeněk Lička

Autoři podle přednášky na semináři ke Kotlíkovým dotacím v Moravskoslezském kraji uvádí nejčastěji se vyskytující chyby v žádostech o dotaci, které brání vyplacení dotace, případně zbytečně termín proplacení prodlužují.


© Fotolia.com

V celé republice se rozbíhá poslední vlna kotlíkových dotací, díky které si mohou občané s výraznou státní pomocí pořídit nový ekologický zdroj vytápění. Jako první budou mít možnost podat si žádost o dotaci občané v Moravskoslezském kraji (MSK), který začal žádosti přijímat 13. května od 10.00 hod. V tomto kraji bylo v prvních dvou kolech kotlíkových dotací schváleno 13,5 tisíce žádostí a 70 % z nich již bylo i realizováno. Bezproblémovému schválení žádosti o dotaci a samotnému jejímu proplacení však často brání chyby v žádostech a následném vyúčtování uznatelných nákladů na pořízení nového zdroje. O těch nejčastějších chybách počátkem dubna přednášela na tiskové konferenci ČPS paní Mgr. Lucie Hochmanová, která je jedním z pracovníků MSK majících vyřizování kotlíkových dotací na starosti. S její pomocí jsme pro případné zájemce o dotaci shrnuli ty nejčastěji opakující se chyby.

CHYBY V ŽÁDOSTI

  • Nedostatečná fotodokumentace připojení starého kotle.
    K žádosti musí být přiložena fotodokumentace, ze které je patrné napojení starého kotle na otopnou soustavu a komínové těleso. Tato dokumentace musí být pořízena z více pohledů, aby bylo jednoznačně zřejmé, že kotel byl v nemovitosti skutečně připojen a využíván (ideálně by měla fotodokumentace zachytit celou konstrukci kotle včetně umístění všech dvířek a připojených zařízení, detail napojení kotle na komín a na trubky otopné soustavy. Pro vyúčtování doporučujeme pořídit fotky ze všech možných stran a úhlů pohledu, ideálně i se zachycením štítku kotle.
  • Není předložen doklad o kontrole původního kotle.
    Každý teplovodní kotel na pevná paliva do příkonu 300 kW musí podle zákona o ochraně ovzduší projít jednou za 36 měsíců pravidelnou kontrolou technického stavu. První kontrola měla být provedena nejpozději do 31. prosince 2016 (podle § 17 odst. 1 písm. h a § 41 odst. 15 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, který tuto povinnost zavedl). Vzhledem k tomu, že až do novely zákona v roce 2018 platila lhůta 24 měsíců, lze předpokládat, že prakticky na všech starých kotlech třídy 1 a 2 tato kontrola již provedena byla, neboť jde o kotle, které bylo možné na trh uvést nejpozději v roce 2015.
    V povinně vystaveném „Dokladu o kontrole“ musí být jednoznačně uvedeno, zda kotel smí či nesmí být provozován i po 1. září 2022. Dotace je určena pouze na výměnu kotlů, které nesmějí být provozovány po této době (kotle tříd 1 a 2, popřípadě kotle s neidentifikovatelnou třídou). Proto je vyžadováno předložení „Dokladu o kontrole“, protože zde jednoznačně speciálně zaškolený kontrolor deklaruje, že kotel odpovídá požadavkům na výměnu v rámci kotlíkových dotací.
  • Změny ve vlastnictví nemovitostí.
    Pro vyplacení dotace je nutné, aby žadatel byl vlastníkem nemovitosti minimálně po dobu od podání žádosti do účinnosti smlouvy o poskytnutí dotace. Pokud by v této době došlo ke změně vlastnictví, nárok na dotaci zaniká. Žadatel/vlastník nemovitosti je od uzavření smlouvy o poskytnutí dotace zodpovědnou osobou za dodržení podmínek smlouvy, a to po celou dobu udržitelnosti projektu, což bude pro 3. výzvu až do 31. 12. 2028. To platí i v případě převodu vlastnických práv k nemovitosti na jinou osobu (ve většině případů se jedná o převod formou darování z rodičů na děti). Za veškeré budoucí nesrovnalosti budou zodpovědní původní příjemci dotace, proto doporučujeme nového vlastníka k dodržování povinností smlouvy zavázat v kupní (darovací) smlouvě.

CHYBY VE VYÚČTOVÁNÍ

  • Chybí originál podpis na výpise.
    V podmínkách pro získání dotace je uvedeno, že předložené doklady o úhradě, konkrétně kopie výpisu z účtu, musí být podepsány příjemcem dotace.
  • Chybí příjmové doklady u platby hotovostí.
  • Faktura, případně její příloha, neobsahuje podrobný rozpočet.
  • Kotel nebyl znehodnocen/chybí fotografie.
    Starý kotel musí být nevratně znehodnocen tak, aby jej již nebylo možné použít. Tato skutečnost se dokládá fotodokumentací. Z této fotodokumentace musí být jednoznačně viditelné znehodnocení a musí být možné určit, že se jedná o tentýž kotel, který byl doložen v žádosti o poskytnutí dotace.
  • Všechny potřebné revize (např. spalinových cest, elektro, plynu) realizované po uvedení do provozu nemůžou být proplaceny jako uznatelný výdaj.
    Revize musí být provedeny prokazatelně před uvedením do provozu.
  • Nedostatečný objem akumulační nádrže – nutno brát skutečný objem a nikoliv obchodní označení. Dodržení povinného objemu nádrží (tj. 55 litrů na 1 kW výkonu kotle) se počítá ze skutečného objemu nádrže dle technické dokumentace. Upozorňujeme na to, že ne vždy se obchodní název shoduje se skutečným objemem nádrže. Například můžeme vzít „fiktivní“ nádrž AKU 1000. Obchodní označení 1000 může evokovat objem nádrže 1000 litrů, ale využitelný objem je dle technické dokumentace pouze 940 litrů. Ke kotli o výkonu 18 kW musí být pro dotaci připojena akumulační nádrž o celkovém objemu 990 litrů. Zmíněná fiktivní nádrž AKU 1000 tedy nebude stačit. Žadatel bude muset doplnit akumulaci o zbylých 50 litrů. Tuto podmínku je možné splnit např. instalací zásobníku pro přípravu teplé vody (bojleru) s minimálně tímto objemem, který je kotlem taktéž nahříván.
  • Nedoložení uplatňovaných výdajů – např. projektová dokumentace na plynofikaci, revize plynu, revize elektra apod. Aby mohl být výdaj uznán a proplacen z dotace, je potřeba kromě fakturace doložit také výstup poskytnuté služby, tzn. příslušnou revizní zprávu nebo projektovou dokumentaci.