Zabudování systémového komínu do stavby dle ČSN EN 1443

zdroj : tzb-info,Ing. Drobník-CIKO

Nová norma EN 1443 přináší vedle dalších změn především pravidla pro bezpečné zabudování komínu do stavby, která tady dlouhodobě chyběla. Nová pravidla spočívají v doplnění označení komínu, ze kterého vyplývá způsob možného zabudování do stavby.

Realizace bezpečnostního prostupu CIKO Stoper na nerezovém komíně
Realizace bezpečnostního prostupu CIKO Stoper na nerezovém komíně

Spolu s EN 1443 vyšla v roce 2019 také nová norma EN 13216-1, která stanovuje zkušební metodiku pro získání nového označení, a která nahrazuje normu z roku 2004. Takže EN 1443 je platná, od ledna 2020 je dostupná v českém jazyce, a musíme se jí v rámci návrhu, realizace i revizi komínu řídit.

Nové normy přináší zcela nové typy zkoušek, které musí výrobce se svým výrobkem v rámci certifikace absolvovat. Je zcela logické, že se akreditované zkušebny musí na nové typy zkoušek technicky připravit. Reálně proto nelze v současné době získat označení systémového komínu, ze kterého by vyplývaly podmínky pro zabudování do stavby. Nová pravidla proto přináší výrobcům komínů, realizačním firmám a revizním technikům také řadu otázek.

Další text je proto pohledem firmy CIKO, která se dlouhodobě otázce bezpečného zabudování komínu do stavby věnuje, a je v tomto významným partnerem Společenstva kominíků ČR.

Na stavbě je velmi často komínový systém zabudovaný bez provětrávané mezery. Díky platným předpisům, ale absenci odpovídajícího označení komínových systémů, jsou revizní technici při revizi takového komínu, postaveni před tři možnosti:

  • vystaví revizi s tím, že zabudování komínu nevyhovuje platným normám a prohlášení o vlastnostech výrobku.
  • přebere odpovědnost na základě svých znalostí, zkušeností, nebo výpočtů, a označí komín jako vyhovující, i přes zabudování v rozporu s prohlášením o vlastnostech výrobku.
  • použije při revizi výrobcem zpracovaný podrobný montážní návod na zabudování komínu do stavby, což je v souladu s platnými normami, a revizní technik spalinových cest se na něj jako na součást platné průvodní dokumentace výrobce odkáže. V rámci revize provede jako obvykle kontrolu souladu platné dokumentace výrobce a skutečného provedení stavby.
Instalace bezpečného prostupu CIKO Stoper na cihelném komíně
Instalace bezpečného prostupu CIKO Stoper na cihelném komíně
Instalace bezpečného prostupu CIKO Stoper v průchodu nerezového komínu fasádou
Instalace bezpečného prostupu CIKO Stoper v průchodu nerezového komínu fasádou

Třetí varianta je z pohledu revizního technika i zákazníka nejbezpečnější a jediná správná. Pouze výrobce má maximum informací o svém výrobku a jeho chování v provozu. Takový postup doporučuje také Společenstvo kominíků ČR svým členům i zákazníkům. Proto výrobci komínových systémů jsou a budou vystaveni tomuto požadavku, na doplnění montážního návodu o pravidla, pro zabudování komínového systému do stavby, jako závazné průvodní dokumentace pro daný komínový systém.

Pokud výrobce v montážním návodu žádné možnosti zabudování do stavby neuvede, a zároveň nemá v prohlášení o vlastnostech označení, které by zabudování komínu bez provětrávané mezery umožňovalo, tak je takový komín v moderním domě z pohledu legislativy prakticky nepoužitelný.

Pokud výrobce návod na zabudování komínu do stavby zpracuje, měl by takový návod vždy obsahovat:

  • Vybranou teplotní třídu komínu (většina komínů je certifikována pro víc teplotních tříd).
  • Tloušťku a tepelně izolační parametry konstrukce, kterou komín prochází, nebo se kterou je v souběhu.
  • Doporučenou bezpečnou vzdálenost hořlavých částí stavební konstrukce od pláště komínu.
  • Zda, a případně čím, má být daná vzdálenost vyplněna – přesná specifikace dodatečně použitých materiálů a ostatních podmínek.

Používané varianty stavebních konstrukcí, jejichž prostup nebo souběh s komínovým tělesem posuzujeme, jsou v ČR velmi rozmanité. Pro revizního technika má návod (průvodní dokumentace) hodnotu v případě, že popisuje zabudování komínu do stavební konstrukce, která se na stavbě vyskytuje. Pokud například návod popisuje bezpečné zabudování komínu při prostupu stropní konstrukcí do 200 mm, ale na stavbě je posuzován detail prostupu komínu stropem výšky 350 mm, je návod pro danou stavbu bezpředmětný. Vedle variant stavebních konstrukcí zpracovaných v návodu na zabudování komínu do stavby, mohou samozřejmě existovat případy, vyžadující individuální konzultaci se zástupcem výrobce. To by měli být ale případy skutečně výjimečné, protože takový proces je zdlouhavý a měl by být vždy zahájen již v rámci projektu stavby.

Výrobce komínových systémů CIKO může pro definici pravidel, a vytvoření návodu na bezpečné zabudování svých komínů do stavby, využít dlouholeté zkušenosti s testováním komínů a jejich požární bezpečnosti. Ve firemní zkušebně jsou dlouhodobě testovány různé komínové konstrukce při prostupu různou mocností stropní konstrukce, včetně vlivu izolační výplně. V posledním období bylo vybavení zkušebny rozšířeno o možnost testování souběhu komínu s hořlavou stěnou v souladu se zmiňovanou novou zkušební normou EN 13 216-1.

Na základě opakovaných měření a zkoušek vznikl montážní návod na zabudování komínu jako průvodní dokumentace výrobku. Návod dává pravidla pro bezpečné zabudování konkrétního komínového systému do stavby. Zde je třeba upozornit, že nelze takový návod považovat za univerzální dokument pro všechny komíny, ale je platný pouze pro uvedený komínový systém.

Pro projekční nebo montážní firmy dobře zpracovaný návod značně zjednoduší situaci na stavbě v tom, že nemusí vymýšlet vlastní řešení požární bezpečnosti, a následně ho obhajovat při revizi komínu, ale stačí použít odpovídající doporučený postup.

Přestože si je firma CIKO s vlastním testovacím centrem absolutně jistá bezpečností doporučených řešení, určitě podstoupí zkoušky svých systémů dle EN 13216-1, jakmile to bude u akreditované zkušebny možné. Přesným provedením předepsaných zkoušek pak může dojít i ke snížení nyní uváděných doporučených vzdáleností hořlavých konstrukcí od pláště komínu.

Příklad montážního návodu

Příklad montážního návodu
Příklad montážního návodu
CIKO s.r.o.
Rubriky: Legislativa,normy,předpisy-spalinové cesty, Revize spalinových cest | Napsat komentář

Kontroly kotlů – elektronická komunikace provozovatele s výrobcem

zdroj: tzb-info,Ing.Lička

Elektronická komunikace prostřednictvím informačního systému veřejné správy ISPOP je jednou z možností, jak může provozovatel kotle na pevná paliva doložit, proč povinnou kontrolu jeho kotle provedl technik, který má oprávnění ke kontrole udělené jiným výrobcem, než je výrobce kotle.

Povinné kontroly teplovodních kotlů a topidel s teplovodním výměníkem spalující pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně smí podle zákona o ochraně ovzduší (dále jen zákon) provádět pouze fyzická odborně způsobilá osoba (dále jen OZO), která byla proškolena výrobcem tohoto spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě.

Provozovatel zdroje může zvolit ke kontrole OZO oprávněnou ke kontrole příslušného typu zdroje (prohořívací/odhořívací kotel, lokální topidlo, apod.) od jiného výrobce pouze v případě, že výrobce jeho zdroje mu nebyl schopen zajistit OZO, která by provedla kontrolu za cenu nepřevyšující referenční finanční limit (do 1 585,- Kč bez DPH pro spalovací zdroje bez řídicí jednotky a do 1 848,- Kč bez DPH pro spalovací zdroje s řídicí jednotkou). Provozovatel ale musí v takovémto případě doložit potvrzení od výrobce, že s ním komunikoval ohledně nalezení jím zaškolené OZO.

Vyjádření k dostupnosti OZO má povinnost vystavit výrobce provozovateli do 30 dnů od jeho vyžádání a provozovatel jej posléze připojí k dokladu o provedení kontroly. Nevystaví-li výrobce své vyjádření ve stanovené lhůtě, má se za to, že není odborně způsobilou osobu v rámci stanoveného referenčního finančního limitu schopen zajistit. V takovém případě je provozovatel povinen věrohodně prokázat, že on výrobce o vyjádření požádal.

Jednou z možností, jak vést prokazatelnou komunikaci s výrobcem, je elektronická komunikace prostřednictvím informačního systému veřejné správy ISPOP (dále jen Databáze). Databázi musí podle zákona provozovat Ministerstvo životního prostředí a primárně má provozovatelům povinně kontrolovaných spalovacích zdrojů umožnit jednoduché vyhledávání OZO, které jsou oprávněné kontrolovat právě jejich kotel či kamna. Současně Databáze umožňuje elektronickou komunikaci provozovatele spalovacího zdroje s jeho výrobcem.

Elektronická komunikace s výrobcem

Odkaz na Databázi je na webových stránkám MŽP zde nebo do vyhledávače můžete přímo zadat ipo.mzp.cz. Po otevření odkazu se objeví panel s možností zadání základních údajů. Na horní liště „zvolíme“ kolonku „elektronická komunikace“ (viz. obr.1).

Obr. 1 Úvodní strana Databáze pro zadání základních údajů
Obr. 1 Úvodní strana Databáze pro zadání základních údajů

Pro zahájení komunikace je poté nutné provést následující kroky:

  • Čestné prohlášení. To má následující obsah: Čestně prohlašuji, že jsem oslovil alespoň 3 nejbližší odborně způsobilé osoby, které jsou oprávněné výrobcem mého spalovacího zdroje k provedení jeho kontroly, a že ani jedna z oslovených osob nebyla schopna kontrolu vykonat za cenu nepřesahující referenční finanční limit stanovený vyhláškou č. 415/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tedy do 1 585,- Kč bez DPH pro spalovací zdroje bez řídicí jednotky a do 1 848,- Kč bez DPH pro spalovací zdroje s řídicí jednotkou).
  • Identifikace tazatele. Zde je vyžadováno minimálně doplnění jména, příjmení a e-mailové adresy tazatele.
  • Identifikace kotle. Zde je klíčové správně zadat přesnou adresu žadatele o informaci. Adresa musí přesně souhlasit s adresou uvedenou v občanském průkaze. Systém si ověřuje existenci zadávané adresy a na neexistující nereaguje. Dalším povinnými údaji jsou jméno výrobce (Databáze nabídne seznam registrovaných výrobců) a značku kotle (Databáze nabídne výběr ze značek, které výrobce zaregistroval).
  • Odeslání zprávy. Po potvrzení bude na kontaktní e-mail výrobce odeslána následující zpráva (obr.2): „Žádám Vás podle § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, v platném znění, jakožto výrobce mého spalovacího zdroje, o vyjádření k dostupnosti odborně způsobilé osoby za cenu do referenčního finančního limitu stanoveného vyhláškou č. 415/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Údaje o typu spalovacího zdroje, jeho umístění a dále mé kontaktní údaje jsem zadal v předchozím kroku a jsou předmětem tohoto dotazu.“

Číslo ID komunikace

Po odeslání dotazu výrobci dorazí na e-mail tazatele potvrzení o podání dotazu s automaticky přiděleným Identifikačním číslem dotazu, tzv. ID komunikace. Toto číslo je velice důležité, neboť právě tímto číslem se prokazuje fakt, že provozovatel kontaktoval výrobce.

Obr. 2 Zpráva, která se odesílá výrobci spalovacího zdroje
Obr. 2 Zpráva, která se odesílá výrobci spalovacího zdroje

Závěr

Nyní již zbývá pouze čekat na odpověď výrobce kotle. A pokud odpověď nedojde do 30 dnů, pak platí uvedené již výše. Tak mnoho úspěchů!

Rubriky: Kontroly kotlů - zákon 201/2012 Sb. | Napsat komentář

Kotlíkové dotace-výměna teplovodní kotlů na pevná paliva

zdroj: tzb-info,ing. Lyčka

 

Obce mohou zakázat provoz kotlů na pevná paliva tříd 1 a 2, ale i lokálních topidel


© Fotolia.com

Podle zákona o ochraně ovzduší se povinná výměna spalovacích zdrojů týká pouze teplovodních kotlů na pevná paliva tříd 1 a 2 o celkovém jmenovitém příkonu do 300 kW. Ovšem zákon mimo toto dává obecním úřadům možnost zakázat provoz nevyhovujících kotlů již nyní. A dokonce je to možnost zakázat provoz i lokálních topidel na pevná paliva, tedy krbů, kamen, sporáků, krbových kamen. Tuto možnost umožňuje ustanovení §17 odst. 5 zákona, kde je napsáno, že:

Ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším je zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky. Obec může vyhláškou zakázat na vymezeném území obce spalování vybraných druhů pevných paliv ve stacionárních zdrojích podle věty první, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů uvedených v § 17 odst. 1 písm. g) splňujících pro tato paliva požadavky stanovené v příloze č. 11 k tomuto zákonu.

Zákon tedy umožňuje obcím omezit provoz kotlů tříd 1 a 2 ještě před podzimem roku 2022, kdy začne platit zákaz jejich provozu plošně po celé republice. Pokud se zastupitelstvo obce rozhodne, že kdekoliv v obci zakáže spalovat například hnědé uhlí v kotlích třídy 1 a 2, novela zákona o ochraně ovzduší to umožňuje již nyní. Pokud si toto ustanovení přečteme podrobně, zjistíme, že zastupitelstvo může ovšem zakázat i provoz lokálních topidel na vybrané druhy paliv. Podle věty první §17 odst. 5 se možnost zákazu provozu týká „spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším…“. Není zde definováno, zda se to týká topidel či kotlů, či zda zdroj musí být napojen na otopnou soustavu. Obec může zakázat provoz tedy všech zdrojů na pevná paliva, včetně kamen a krbů, s výjimkou zdrojů definovaných přílohou č.11, tedy s výjimkou teplovodních kotlů třídy 3 a vyšší.

Jakých spalovacích zdrojů se týká povinná výměna?

Provozujete kotel na pevná paliva? Pak by vás mělo zajímat, jak legislativa definuje kotle, které budou vyřazeny z provozu od září 2022.


© Fotolia.com

Pro výměnu nevyhovujících kotlů je z legislativního hlediska rozhodující zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Konkrétně v §17 odstavci 1) písmeno g) se píše, že provozovatel stacionárního zdroje je povinen

„provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu“

Tato povinnost nabývá platnosti do 10 let od nabytí platnosti zákona, tedy 1. 9. 2022. V příloze č.11 k zákonu jsou uvedeny minimální požadavky na emise oxidu uhelnatého (CO), celkového organického uhlíku (TOC) a tuhých znečišťujících látek (TZL), které odpovídají emisním požadavkům pro zařazení teplovodního kotle do třídy 3 dle ČSN EN 303-5. Tyto emisní požadavky se zjišťují v autorizované zkušebně při počáteční zkoušce (certifikaci) před uvedením daného typu kotle na trh. Třída kotle je vyznačená na jeho výrobním štítku.

Pokud to zjednodušíme, pak se zákaz provozování od 1. září 2022 týká všech teplovodních kotlů na pevná paliva o jmenovitém příkonu do 300 kW, které neplní emisní požadavky kladené na kotle minimálně třídy 3 dle ČSN EN 303-5. Týká se tedy kotlů tříd 1 a 2, popřípadě kotlů, u kterých nelze určit jejich třídu (samovýroba,…). Je jedno, zda zdroj provozuje občan či podnikatel, zda se jedná o hlavní či záložní zdroj tepla pro vytápění.

Povinná výměna se netýká zdrojů, které jsou navrženy pro přímé vytápění místa instalace. Tím jsou míněny všechny typy lokálních topidel – krby, kamna, sporáky, vařiče, krbová kamna – a to i v případě, že mají teplovodní vložku a jsou napojeny na ústřední topení.

Pokud fyzická osoba nebo právnická či fyzická podnikající osoba bude provozovat nevyhovující zdroj i po 1. září 2022, vystavuje se možnosti uložení pokuty až do výše 50 tisíc Kč (§23 odst. 1) písm. a) a §25 odst. 7) písm. d)).

 

Výměny kotlů a čištění, kontroly a revize komínů

S výměnou kotlů na pevná paliva třídy 1 a 2 za nové souvisí povinnosti týkající se spalinových cest. Tyto povinnosti vyplývají ze Zákona o požární ochraně.


© Fotolia.com

Jaký mají vztah Zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně (dále jen Zákon) a povinné výměny kotlů tříd 1 a 2 na pevná paliva? Odpověď na otázku zní, že zcela zásadní. Při výměně starého nevyhovujícího kotle za nový spalovací zdroj (spotřebič paliv) se významně mění podmínky pro provozování spalinové cesty (komína) a před napojením nového spalovacího zdroje tak musí být odborníkem překontrolována jejich funkčnost a bezpečnost provozu pro nový účel použití.

Zákon a k němu vydaná prováděcí Vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty (dále jen Vyhláška) navíc stanoví kdy, jak a kým má být prováděna pravidelná údržba těchto spalinových cest.

Spalinová cesta

Podle § 43 Zákona je spalinovou cestou myšlena dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Za spalinovou cestu je tak nutné považovat samotný komínový průduch, ale také kouřovod, kterým je kotel (spotřebič) napojen na sopouch komína. Za spalinovou cestu se naopak nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu.

Čištění spalinové cesty

Podle § 1 Vyhlášky se čištění spalinové cesty provádí odstraněním pevných látek, usazenin a nečistot ze spalinové cesty a jejích komponentů a výběrem pevných částí spalin nahromaděných v půdici komínového průduchu a kondenzátů ze spalinové cesty.

Čištění spalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví (oprávněná osoba). U spotřebičů (kotlů, kamen, sporáků) na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně je možné čištění provádět svépomocí, i když s určitým omezením. Lhůty čištění jsou uvedeny v tabulce níže.

Vyhláška hovoří také o tom, že nelze-li spalinovou cestu vyčistit běžným způsoben (viz výše), lze provést čištění komínu odolného proti vyhoření sazí vypalováním. Vypalování komínu smí provádět ovšem pouze oprávněná osoba, tedy kominík.

Kontrola spalinové cesty

Kontrola spalinové cesty se provádí po jejím vyčištění. Kontrolu smí provádět pouze osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Přesný postup kontroly stanoví Vyhláška. Posuzuje se především, zda stav a provedení spalinové cesty v době kontroly odpovídá navrženým technickým požadavkům, zda za všech provozních podmínek připojeného spotřebiče byly spaliny bezpečně odvedeny a rozptýleny do volného ovzduší, zda je zajištěn volný a bezpečný přístupu ke spalinové cestě a k jejím vybíracím, vymetacím, kontrolním, měřicím a čisticím otvorům, zda je spalinová cesta umístěna bezpečně z hlediska dodržení bezpečných vzdáleností od hořlavých předmětů a stavebních hmot nebo zda nedošlo k zásadním změnám spalinové cesty oproti stavu zjištěnému při minulé kontrole nebo revizi.

Lhůty kontrol jsou uvedeny v tabulce níže.

Revize spalinové cesty

Revize spalinové cesty se provádí před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu.

Dále při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv nebo před výměnou spotřebiče paliv s výjimkou výměny spotřebiče stejného druhu, typu, provedení a výkonu. To znamená, že revize se provádí vždy při výměně starého kotle za nový, pokud nový kotel není zcela identický, jako kotel starý. Takže revize spalinové cesty je při povinné výměně kotlů tříd 1 a 2 nutná.

Revizi je nutné provést také po komínovém požáru, při vzniku trhlin u používané spalinové cesty, při důvodném podezření na výskyt trhlin u používané spalinové cesty a také před připojením spotřebiče paliv do nepoužívané spalinové cesty.

Revizi spalinové cesty provádí pouze oprávněná osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví, a která je současně revizním technikem spalinových cest (revizní technik spalinových cest). Tudíž revizi nemůže provádět běžný kominík, ale kominík, který je navíc autorizovaným revizním technikem spalinových cest.

Celoroční a sezónní provoz

Za sezónní provoz spalinové cesty se považuje její provoz po dobu nepřesahující v součtu 6 měsíců v kalendářním roce. Celoročním provozem je tedy provoz delší než 6 měsíců v kalendářním roce, což je u většiny kotlů běžná topná sezóna. To je důležité pro lhůty pro provádění čištění a kontrol spalinových cest, jak je vidět v přiložené tabulce.

Ve stavbě pro rodinnou rekreaci se čištění provádí nejméně jedenkrát ročně a kontrola nejméně jedenkrát za dva roky.

Lhůty čištění a kontrol spalinových cest podle výkonu, paliv a způsobu provozu
Výkon spotřebiče paliv Činnost Druh paliva připojeného spotřebiče paliv
Pevné Kapalné Plynné
Provoz
Celoroční Sezónní Celoroční Sezónní
do 50 kW včetně čištění 3 × za rok 2 × za rok 2 × za rok 1 × za rok 1 × za rok
kontrola 1 × za rok 1 × za rok 1 × za rok
nad 50 kW čištění a kontrola 2 × za rok 1 × za rok 1 × za rok

Při čištění a kontrolách jednou, dvakrát nebo třikrát ročně nesmí mezi jednotlivými kontrolami nebo čištěními uplynout doba kratší 3 měsíců.

Spalinová cesta pro odvod spalin od spotřebiče na pevná paliva sloužícího k přípravě pokrmů jako poskytované stravovací služby se čistí a kontroluje nejméně jedenkrát za dva měsíce.

Spalinová cesta pro odvod spalin od kondenzačního spotřebiče na plynná paliva se čistí a kontroluje nejméně jedenkrát za dva roky.

Rekapitulace

Pokud to tedy shrneme, komín (spalinová cesta) musí být pravidelně čištěn a kontrolován. V případě, že dochází ke změně spalovacího zdroje, který má být na komín napojen, je nutné také provést jeho revizi, tedy ověření toho, zda z provozního a bezpečnostního hlediska vyhovuje podmínkám provozu nového zdroje.

U kotlů a kamen na pevná paliva do 50 kW si čištění může provádět provozovatel zdroje sám. Na kontrolu však musí vždy přijít kominík a ten provede souběžně i jedno z předepsaných čištění.

Revizi komína smí provádět pouze autorizovaný revizní technik.

Jen při splnění těchto podmínek lze provoz spalinové cesty se považovat za vyhovující z hlediska ochrany zdraví, života nebo majetku osob podle zákona o požární ochraně.

 

 

Rubriky: Kontroly kotlů - zákon 201/2012 Sb. | Napsat komentář

Výzva-roušková akce Roušky všem

Prosíme všechny o pomoc všem dobrým lidem v akci Roušky všem,která je organizovaná na  této adrese :

Lenka Řezníčková -telefon 777629711, Brno

zajede pro roušky a předá na potřebná místa,mohou pomoci aktivní senioři

Pokud můžete nějakým způsobem pomoci budeme rádi.

Tým TIKCR

Rubriky: Jiné informační zdroje | Napsat komentář

Prohlášení Rady Společenstva kominíků ČR

V reakci na opatření přijatá Vládou ČR a vyhlášení nouzového stavu, ruší Společenstvo kominíků ČR všechny termíny seminářů celoživotního vzdělávání a je pozastaveno i přihlašování na VH 2020 a to až do odvolání. Po zrušení vládních opatření budou určeny nové termíny jednotlivých akcí o kterých vás budeme neprodleně informovat.
 
Vážené kolegyně, vážení kolegové
V těchto chvílích nejsou k dispozici žádná doporučení vlády ČR týkající se poskytování služeb v místě – tedy kominických prací v rodinných či bytových domech, výrobních a skladových prostorách apod.
Ze zkušeností našich členů a po konzultaci na jednání krizového štábu vlády ČR (provádění kominických prací není zakázáno) doporučujeme všem členům, aby v současné době výrazně omezili práce vyžadující jejich fyzickou přítomnost v bytových jednotkách a rodinných domech. Připravte se na to, že vám některé firmy v rámci přijatých opatření neumožní přístup do výrobních, či skladových, nebo kancelářských prostor. Proto doporučujeme, abyste si u svých zákazníků předem telefonicky ověřili, zda vám jimi přijatá opatření umožní objednané kominické práce provést. 
Provádění kominických prací (mimo havárie) v objektech zdravotnických zařízení, domovech důchodců, domech s pečovatelskou službou apod. jakož i provádění kominických prací v bytových domech, kde je nutná návštěva většího počtu bytových jednotek, odložte na pozdější termíny.
Dodržováním základních hygienických pravidel (používání ochranných pracovních pomůcek, hygienická opatření v provozovnách apod) a výše uvedených doporučení omezíte šíření nemoci a ochráníte zdraví své a svých blízkých.
 
Přejeme všem pevné zdraví 
Rada SKČR
Rubriky: Jiné informační zdroje | Napsat komentář

Žádost o povolení evidovat tržby ve zvláštním režimu EET je nutné podat nejpozději do konce března 2020

z daňového portálu

Podnikatelé, kteří chtějí začít od května 2020 evidovat tržby v takzvaném zvláštním režimu EET, mají nejvyšší čas správně napsat a podat příslušnou žádost Podání musí být hotovo do konce března 2020.

Vedení účetnictví Praha, Brno, Bratislava, Wien, Warszawa
Kompletní účetní servis a služby daňového poradce.
Vedení účetnictví, daňové poradenství ,zpracování mezd, roční uzávěrky a další účetní služby.

Žádost o povolení evidovat tržby ve zvláštním režimu EET je nutné podat nejpozději do konce března 2020

Podnikatelé, kteří chtějí začít od května 2020 evidovat tržby v takzvaném zvláštním režimu EET, mají nejvyšší čas správně napsat a podat příslušnou žádost Podání musí být hotovo do konce března 2020.

Žádost o povolení evidovat tržby ve zvláštním režimu EET je nutné podat nejpozději 2.jpg
Datum článku: 06. 03. 2020

Žádost o povolení zvláštního režimu EET musí mít finanční úřad do konce března, jinak musí od května evidovat v režimu běžném

Zvláštní režim je možností jak plnit povinnost elektronické evidence tržeb, kterou musí nejpozději od 1. května plnit všichni podnikatelé, kteří při podnikání přijímají od svých zákazníků tržby v hotovosti. Právě prvním květnem začíná povinnost k EET všem zbývajícím podnikatelům, kteří se do procesu dosud nezapojili. Záležitost se týká hlavně všech řemeslníků, dopravců i příslušníků svobodných povolání, jako jsou například lékaři či advokáti.

Zvláštní režim EET, je tedy jednou z variant povinné evidence dalšími způsoby jsou evidence v něžném či zjednodušeném režimu. Uvedený zvláštní režim je určený pro nejmenší podnikatele neplátce DPH, kteří mají hotovostní příjmy z podnikání maximálně do 600 000 Kč ročně a nemají více než dva zaměstnance.

Aby mohl podnikatel v daném systému začít evidovat, musí si o danou možnost požádat příslušný finanční úřad a teprve po schválení žádosti může začít daným způsobem evidovat. Tak jako každý úřední proces má i tato žádost lhůty na podání i schvalování. Kdo chce ve zvláštním režimu začít evidovat opravdu od 1. května má nejvyšší čas na napsání žádosti či vyplnění příslušného formuláře. Podáno musí být do konce března 2020, protože úředníci musí dostat 30denní lhůtu na posouzení žádosti.

Pokud se záležitost podnikateli nepodaří do konce dubna vyřídit a nebude mít v ruce ono schválené povolení, bude muset v případě začínání s evidencí začít evidovat v režimu běžném a ke zvláštnímu režimu případně přejít až bude schválení vyřízeno. Pro podnikatele, kteří již evidují a chtějí od května ke zvláštnímu režimu přejít, platí totéž, pokud nebudou mít změnu vyřízenu s úřadem, musí pokračovat v dosavadním způsobu evidence a počkat na rozhodnutí.

Jakou formu má žádost mít a co v ní musí být

Žádost o zvláštní režim k EET může mít formu individuálního dopisu sestaveného podnikatelem, který bude obsahovat všechny potřebné údaje a přílohy a bude podepsán elektronicky ověřeným podpisem či prostřednictvím datové schránky. Druhou variantou je použít přímo k danému účelu vytvořený formulář Žádost o povolení evidování tržeb ve zvláštním režimu, který je na webu Finanční správy.

Žádost musí obsahovat:

základní identifikační údaje o podnikateli – adresu, telefon, IČ, DIČ,

údaje o provozovně – typ provozovny, lokalizační údaj převažující činnost,

odhad výše příjmů a

odhad počtu tržeb v následujících 12ti měsících – stačí orientačně kvůli účtenkovým bločkům.

Dokládá se:

splnění podmínek evidence ve zvláštním režimu – nepřekročení limitu pro zaměstnance a tržby,

vhodné je doložit také podklady o pojištění potvrzující počet zaměstnanců,

výpisy z účetnictví potvrzující příjmy.

 

Potřebné informace o zvláštním režimu a vyplnění žádosti jsou na webu Finanční správy v sekci etržby.

Doručení žádosti

Žádost je možné úřadu samozřejmě poslat prostřednictvím datové schránky či běžnou poštou nebo ji může podnikatel samozřejmě doručit na úřad osobně.

Rubriky: Evidence tržeb-EET | Napsat komentář

Komín s odvětráním versus nucené větrání domu

zdroj -tzb-info

Před instalací nuceného větrání v rodinném domě je nutné prověřit konstrukci komínového systému. Požadavek těsnosti domu pro činnost větrání může vyvolat potřebu utěsnit větrací mřížku v patě komína. Možnost toto provést je nutné ověřit.


© Fotolia.com

Lze instalovat systém nuceného větrání, pokud je v domě komínový systém s odvětráním? Kdy ano a kdy ne? Rozhoduje odborný posudek specialisty na spalinové cesty a vyjádření výrobce.

Není to typický stav při modernizaci rodinných domů, ale takové případy existují. Po zateplení obálky domu dojde ke snížení spotřeby tepla, upravují se provozní poměry otopné soustavy, případně se zcela modernizuje. A se zateplením, tedy se zvýšením těsnosti obálky domu a zásadním omezením infiltrace vzduchu, tedy přirozeného větrání, přijde na pořad dne rozhodnutí instalovat řízené nucené větrání. V některých případech je instalace nuceného větrání vyvolána i potřebou vyčistit vzduch vstupující do domu od prachu, alergenů. Anebo řešit bohužel neustálý růst hlukového pozadí od dopravy aj. tím, že se nechají trvale uzavřena okna, aby hluk do domu nepronikal, a větrání okny je nahrazeno nuceným. Pokud je v domě instalován komín s odvětráním, vyvolává dodatečná instalace nuceného větrání otázky: „Nenaruší chod větrací jednotky činnost komína? Nebude ohrožena jeho bezpečnost? Co na to řekne specialista, revizní technik spalinových cest, pokud se to dozví?“ Neboť s instalací nuceného větrání bude s velkou pravděpodobností spojena nutnost uzavřít větrací otvor v komínové patě, aby průchod vzduchu komínovým tělesem neovlivňoval větrání. A může vzniknout i obava, že tělesem komína by mohly být do domu nasáty spaliny z komínové hlavice, pokud by nuceným větráním vyvolaný podtlak v místnosti s patou komína otočilo přirozený směr proudění vzduchu větracími štěrbinami na směr dolů, do vnitřku domu. A jako zdánlivě nejjednodušší řešení se nabízí větrací mřížku utěsnit.

Obr. Ukázka konstrukce komína s odvětráním. (Schiedel UNI ADVANCED)
Obr. Ukázka konstrukce komína s odvětráním. (Schiedel UNI ADVANCED)

Hasičský zákon, respektive prováděcí vyhláška předepisuje povinnost alespoň jednou za rok nechat komín, na který je napojen spalovací zdroj tepla na pevná paliva nechat prohlídnout odborným kominíkem. Ten by si utěsnění mřížky měl všimnout. A pokud bude dostatečně odborně erudovaný, mohl by se optat i na řešení větrání. Neboť i to může ovlivňovat bezpečnost provozu spalovacího zdroje.

Problém byl nejprve konzultován s Ing. Martinem Coufalíkem za společnost Heluz. Ten upozornil, že mimo jiné:

  • Záleží i na tom, jak je spotřebič provozován. Kudy je zajištěn přívod spalovacího vzduchu. Neboť jsou i případy, kdy byla malá kotelnička (místnost) utěsněná a po spálení vzduchu v prostoru a vzniku podtlaku si kotel začal nasávat spalovací vzduch právě přes větrací mřížku. Takže celý systém se otočil a zákazník o tom ani nevěděl. Totéž otočení by mohlo způsobit větrání.
  • Zakrytí mřížky sice není stavebním zásahem do komína, ale jedná se vlastně o změnu systému, který tak nebude odpovídat původnímu stavu.

K této problematice prováděcí vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty, uvádí:

(1) Revize spalinové cesty se provádí
– před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu,

Zásadní je skutečnost, že zakrytím mřížky se změní ověřené provozní podmínky komínového systému. Z nich se vycházelo při zatřídění komína, které se projevilo v certifikátu, technickém listu a potažmo i údajích, které jsou součástí technického štítku, kterým musí být komínový systém vybaven.

Pokud dojde k zakrytí větrací mřížky, komín nebude odvětrávaný. Změní se v jeho konstrukci vlhkostní a teplotní poměry a provozovatel takového komína může ztratit nárok na záruku.

Zamezením odvětrání se může zrušit platnost splnění tzv. teplotní podmínky, tedy maximální teploty na povrchu v případě vyhoření komína a vzniknout riziko požáru. Komín, který byl do současné doby bezpečný, se může stát nebezpečný.

Zamezením odvětrání se může zvýšit vlhkost vložené tepelné izolace s negativním projevem na plášti komínového systému aj.

Praktický příklad může začít asi takto:

„V našem rodinném domě máme instalován komín, podle sdělení kominíka se jedná o typ se zadním odvětráním. Jen náhodou jsme se mu zmínili, že v rámci energeticky úsporných opatření chceme do domu instalovat řízené větrání. Kominík nám to, údajně s ohledem na konstrukci komínu, nedoporučil. Jaké ho k tomu mohly vést důvody? Případně za jakých podmínek by to bylo možné?“

A zde je odpověď Ing. Jiřího Vrby, člena Technické normalizační komise 105 – Komíny:

Názor kominíka je správný. Tzv. zadní odvětrání je typické u komínů s keramickou vložkou a vkládanou tepelnou izolací z minerálních rohoží. Okolo vložené izolace jsou kanálky, kterými trvale proudí malé množství vzduchu z interiéru do vnějšího prostředí a tato funkce udržuje tepelnou izolaci v suchém stavu. Na druhé straně tato funkce narušuje těsnost obálky domu a v případě řízeného větrání také nežádoucí neřízenou cestu pro únik vnitřního či přisávání venkovního vzduchu (v závislosti na konkrétním provedení větracího systému).

Komíny se zadním odvětráním proto obecně nedoporučuji používat v energeticky úsporných domech (domy s téměř nulovou spotřebou energie NZEB, pasivní domy…) a logicky také tam, kde je instalován mechanický větrací systém.

V případě, že je již takový komín s funkcí zadního odvětrání instalován, je za určitých okolností možno zadní odvětrání uzavřít. Ovšem zde záleží na konkrétním typu komína, instalovaném spotřebiči a způsobu jeho provozu.

V tomto případě je nutná konzultace s výrobcem, neboť tato úprava ovlivní některé parametry deklarované na komínovém štítku. A po úpravě je nutné nechat provést revizi komína, aby v případě potřeby byl k dispozici dokument dokládající, že úprava komína proběhla v souladu s doporučením výrobce.

Rubriky: Projektování a realizace-zděné komíny, Provoz spotřebičů, Revize spalinových cest | Napsat komentář

Problematika návrhů spalinových cest u zdrojů na dřevní pelety – 1. část

zdroj: tzb-info,Ing. Waltr Sodomka, MESSY s.r.o., soudní znalec v oboru kominictví

 

V příští části článku o problematice návrhu spalinových cest pro peletová kamna, resp. kotle je zpracován rozbor výpočtu dle ČSN EN 13 384-1:2016, výpočet dimenze přívodu vzduchu a návrh konstrukčního provedení spalinových cest.

Komentář redakce: následující článek popisuje problematiku, které v ČR není jasně ukotvena v normách, proto redakce doporučuje čtenářům, aby věnovali dostatečnou pozornost i recenzi, které je umístěna v závěru článku. Článek bude pokračovat ještě dalšími dvěma díly.
Tématu jsme se věnovali i v článcích Korozní odolnost komínů a výměny kotlů, Požární bezpečnost komínů se zaměřením na prostup hořlavou konstrukcí.
Budeme rádi, pokud svůj názor na téma vyjádříte v diskusi k tomuto článku, příp. i o zpětnou vazbu, zda by vás téma zajímalo u kulatého stolu na Aquathermu Praha na začátku března v Praze.

1. Úvod

V roce 2016 vstoupila v platnost novela zákona 133/1985 Sb. o požární ochraně a prováděcí vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Tyto legislativní dokumenty vytvořily zákonnou povinnost zpracování výpočtu spalinové cesty dle ČSN EN 13 384, a to pro každou spalinovou cestu uváděnou do provozu.

Povinnost výpočtu se u některých spotřebičů ukazuje jako silně omezující faktor vzhledem k tomu, že není zpracována detailní metodika výpočtu.

To se týká i peletových spotřebičů, které je sice nutno řadit mezi spotřebiče na pevná paliva, ale současně dokonalý systém spalování umožňuje, pro optimalizaci provozu, osadit ve spotřebiči ventilátor zajišťující, minimálně občasně, nucený odtah spalin. To dovoluje snížit limitně jak spotřebu paliva, tak teplotu spalin.

Důsledkem je ovšem bohužel fakt, že výpočet dle ČSN EN 13 384 v atmosférickém provozu vede často k výsledku „nevyhovuje“. I při minimální dimenzi komínu s přirozeným tahem, (tj. 140 mm) nízká teplota spalin negativně ovlivňuje disponibilní tah, nízká spotřeba paliva snižuje rychlost proudění a ředění vzduchem dále snižuje teplotu spalin, což vede k negativnímu výsledku teplotní podmínky, případně nutnosti nesmyslné tloušťky izolace.

Cílem tohoto článku je shrnout základní podmínky pro provádění výpočtů spalinových cest peletových spotřebičů, jako legislativně požadované ověření funkčnosti.

2. Zatřídění dle ČSN EN 1443

V této normě jsou uvedeny základní parametry požadované pro popis spalinové cesty. Hodnoty parametrů mohou být předepsány výrobcem, nebo obecně ČSN 73 4201.

Pro popis konkrétní spalinové cesty je nutné definovat následující základní parametry:

  • Teplotní třída (Txxx) – stanovuje maximální provozní teplotu spalin připojeného spotřebiče
    Česká norma ČSN 73 4201 rozděluje spalinové cesty podle typu paliva, které je spalováno v připojeném spotřebiči na spalinové cesty pro paliva pevná, kapalná a plynná. Nelze diskutovat o jednoznačném zařazení pelet mezi paliva pevná.
    Minimální teplotní třída pro pevná paliva je obvykle 400 °C. Tato limitní teplota byla potvrzena i rozborem cca 100 typů peletových spotřebičů u nichž se teplota spalin deklarovaná výrobcem pohybovala v rozmezí 95 až 315 °C.
    Spalinová cesta musí mít tedy začlenění obecně min. T400 (alt. T600).
  • Tlaková třída (Nx, Px, Hx) – stanovuje maximální provozní přetlak ve spalinové cestě
    Třídy N1 a N2 jsou definovány maximální odolností proti přetlaku do 20 Pa a nejsou obecně přetlakově těsné. Pracují v tzv. atmosférickém (podtlakovém) provozu.
    Třídy P1 a P2 jsou definovány maximální odolností proti přetlaku do 200 Pa a jejich provedení má těsnění ve spojích. Jsou obecně přetlakově těsné a dovolují připojení spotřebičů s posilovacím ventilátorem před spalinovým hrdlem.
    Třídy H1 a H2 jsou definovány odolností proti přetlaku do 5000 Pa a označují se jako vysoko-přetlakové. Zařazení spalinových cest komínů peletových spotřebičů do tlakové třídy je patrně největším reálným problémem. Pro komíny atmosférické je totiž dle ČSN 73 4201 předepsán obecně minimální průměr komínu 140 mm (výjimka pouze na základě prohlášení a převzetí zodpovědnosti výrobce), ovšem pro komíny přetlakové stačí minimálně 80 mm.
    V praxi se ukazuje, že ideální (a v Evropě běžně používanou) metodou výpočtu je, definovat spalinovou cestu v principu jako přetlakovou. Tím dojde k vyřešení drtivé většiny výpočtových i legislativních problémů.
    Pokud má daný spotřebič definován i minimální disponibilní přetlak na hrdle, lze bez problémů a v souladu s ČSN 73 4201 volit průměr komínu 80 mm. Toto zmenšení dimenze přinese výpočtové posílení rychlosti proudění a tím následně i pozitivní posun ve výpočtu teplotní a tlakové podmínky. Disponibilní přetlak potom fakticky sníží výpočtový tlakový požadavek, a současně, alespoň z části, eliminuje ztráty, což výrazně kladně ovlivní i výpočet podmínky tlakové.
    Jak již bylo uvedeno, jedná se o disponibilní, tedy v podstatě maximální teoretický přetlak. V praktickém provozu samozřejmě spotřebiče většinu času pracují v atmosférickém (podtlakovém) režimu, a to i při použití malých průměrů.
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění min. P1 (alt. P2, H1, H2).
  • Třída odolnosti vůči kondenzátu (D, W) – popisuje, zda je vnitřní povrch komína certifikován na odolnost vůči kondenzátu (kyselinám)
    Třída D je použita, pokud test na odolnost vůči kondenzátu nebyl proveden, naopak třída W osvědčuje, že test proveden byl, a to s pozitivním výsledkem.
    Rozlišení suchého a mokrého provozu je velmi významné při výpočtu teplotní podmínky, protože při suchém provozu musí být ve spalinové cestě teplota nad rosným bodem daných spalin. U mokrého provozu je hraniční teplotou 0 °C.
    V této souvislosti je třeba vzít v úvahu možnost tvorby tuhých znečišťujících látek ve spalinách. Tyto látky (např. saze) nejen, že představují kondenzační jádra, ale ve směsi se zkondenzovanou vlhkostí vytvářejí látky, které představují potenciální nebezpeční ohrožení života, zdraví i majetku – především tzv. dehet. Z tohoto důvodu musí být pro pevná paliva (pelety) proveden výpočet vždy pro třídu D, a to i v případě, že spalinová cesta má materiálové začlenění W..
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění D (alt. W).
  • Třída odolnosti proti korozi (1, 2, 3) – stanovuje maximálně přípustná paliva, jejichž spaliny může daná spalinová cesta odvádět
    Třídy 1 a 2 jsou vyhrazeny pro paliva kapalná a plynná. Pro spalování pevných paliv je nutná třída 3. U nerezových materiálů odpovídá třídě 3 obecně třída V3, nebo alternativní materiály včetně tloušťky dle tabulky v ČSN 73 4201.
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění 3 nebo V3.
  • Třída odolnosti proti vyhoření sazí (G, O) – popisuje, zda je komín certifikován na odolnost vůči vyhoření sazí
    Třída O je použita, pokud test na odolnost vůči vyhoření sazí nebyl proveden, naopak třída G osvědčuje, že test proveden byl, a to s pozitivním výsledkem.
    Pro spalování pevných paliv, kdy spaliny obsahují potenciálně hořlavé tuhé znečišťující látky, které se mohou ve spalinové cestě usazovat, je nezbytné použití materiálu s certifikací G. Vzhledem k tomu prakticky nelze použít spalinové systémy s pružným plastovým těsněním. Ty mají obvykle teplotní třídu T200, danou nikoliv odolností základního materiálu, ale právě teplotní odolností těsnění. Pokud by tedy byl použit spotřebič s teplotou spalin pod 200 °C, zdálo by se, že všechny parametry jsou splněny. Problémem je ovšem třída odolnosti vůči vyhoření sazí, která je u těchto systémů obvykle O, a tudíž pro pevná paliva nevyhovující.
    Spalinová cesta by tedy měla mít začlenění G.
  • Bezpečná vzdálenost (xx) – výrobcem deklarovaná minimální vzdálenost povrchu komínu od hořlavých konstrukcí [mm]
    Bezpečnou vzdálenost stanovuje v případě systémového komínu výrobce, v případě komínu individuálního pak jeho zhotovitel. Vzhledem ke značnému rozptylu teplot spalin, může být rovněž parametr bezpečné vzdálenosti rozdílný.
    Obvyklou hodnotou bude cca 20 až 50.
  • Tepelný odpor (Rxx) – nepovinný parametr popisující hodnotu tepelného odporu celkové konstrukce komínu
    V části xx je doplněna hodnota v setinách (tepelný odpor 0,41 m2.K/W = R41).
    Pro návrh a výpočet komínu se jedná o klíčovou hodnotu, která popisuje izolační schopnosti a výrazně se proto podílí na výpočtu teplotní podmínky.
    Obvyklou hodnotou bude cca R40.

Z výše uvedeného plyne, že spalinová cesta vhodná pro odvod spalin spotřebiče spalujícího dřevěné pelety by měla mít označení dle ČSN EN 1443 minimálně:

T400 P1 D 3 (V3) Gxx Rxx

(hodnoty xx nejsou primárně klíčové)

Toto je první část článku děleného do tří částí.

V příští části je zpracován rozbor výpočtu dle ČSN EN 13 384-1:2016, výpočet dimenze přívodu vzduchu a návrh konstrukčního provedení.

 
Komentář recenzenta Jan Leksa, viceprezident Společenstva kominíků ČR

Hned v úvodu do problematiky je zavádějící informace k povinnosti provádění výpočtů komínů při revizích spalinových cest dané od roku 2016. Výpočet nebo výsledek výpočtu, popřípadě kopie podkladů k dimenzování spalinové cesty dle ČSN EN 13384 je fakticky normativním požadavkem již od roku 2002, kdy vyšel vzor revizní a technické zprávy komína v ČSN 734201.

V novodobé historii je první ČSN zabývající se výpočty komínů ČSN 1453 z roku 1947, následovala ČSN 734211 z roku 1968 a pak 734201 z 1988. Od roku 2003 platí zmíněná převzatá výpočtová ČSN EN 13384, která byla aktualizována s ohledem na nové požadavky a podmínky v roce 2016. Výpočtové vztahy a rovnice jsou však po celou dobu stejné, úpravy těchto norem reagují pouze na technologický vývoj a parametry spotřebičů a spalinových cest.

V teoretické části prvního dílu je obecně popsáno zatřídění a nástin vlastností komínu dle ČSN EN 1443 dle teplotní třídy, tlakové třídy, umístění komínu, odolnosti vůči kondenzaci, korozní odolnosti, tepelného odporu konstrukce komína, odolnosti vůči vyhoření sazí a bezpečné vzdálenosti povrchu konstrukce části spalinové cesty od hořlavých hmot.

Tyto vlastnosti, nové značení, specifikované vlastnosti při zabudování do stavby, ale i z dnešního pohledu velmi zásadní vlastnosti a složení paliv na bázi dřeva řeší již dokončená a schválená revize EN 1443, jejíž vydání je Evropskou komisí pro tvorbu technických norem (CEN) plánováno na podzim letošního roku.

obr. 3

Na závěr recenze tohoto dílu je třeba uvést, že za současného stavu vědy a technologií neumí lidstvo zatím žádnou energii vyrobit, ale pouze přeměnit z jedné na jinou. V návaznosti na obsah následných dvou odborných článků, jde o uvolnění nahromaděné solární energie v dřevní hmotě, v tomto případě hořením dřevěných pelet ve spotřebiči nazývaném peletová kamna. V drtivé většině případů výrobci těchto kamen deklarují jako jediné doporučené palivo normované světlé dřevěné pelety bez příměsí v kvalitě ENplus A1. Praxe ukazuje, že i malý podíl příměsí (například kůry) má zcela zásadní vliv na kvalitu spalování a bezporuchový chod kamen. Rovněž odvod spalin z peletových kamen musí být vždy proveden samostatným kouřovodem do samostatného komína, nikoliv například vývodem spalin, jak je občas připouštěno.

Obrázek ilustruje nevyhovující a nebezpečné provedení odvodu a rozptylu spalin.


obr. 1
obr. 2

Díky současné vlastní zkušenosti s vytápěním našeho domu jak uhlím, tak peletami a možností provedených bezpočtu měření, zkoušek a testů u zákazníků si dovoluji tvrdit, že vytápění dřevní peletou je ekologicky výhodné, přesto finančně přijatelné, a proto mu zcela jistě patří budoucnost.

Rubriky: Provoz spotřebičů, Revize spalinových cest | Napsat komentář

Konference k EET

zdroj: www.skcr.cz

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovoluji si Vás jménem AMSP ČR pozvat na konference k EET, které pořádáme společně s Ministerstvem financí a Finanční správou. Na všechny potvrdila účast vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová. V programu vystoupí metodici Finanční správy se zaměřením problematiky zejména na řemesla a spolky.

 

Rovněž my přispějeme se zkušenostmi z naší infolinky a webu pro podnikatele www.eltrzby.cz a velká část programu bude věnována dotazům z publika. Součástí konference bude i doprovodná expozice s ukázkami dodavatelských řešení a možnost individuálních konzultací.

Účast na všech konferencích je zdarma.

První konference k EET se koná 7. února 2020 od 14:30 h v rámci veletrhu Střechy Praha v PVA Expo Praha Letňany. Program a registrace na konferenci je ZDE.

Stejná konference se uskuteční:

21. února 2020 v Ostravě a 20. března 2020 v Brně.

Nyní ještě jednáme o 4. místě konání. Na tyto akce budou pozvánky rozesílány v následujících dnech.

 

AMSP ČR-Asociace malých a středních

podniků a živnostníků ČR

METEOR Centre Office Park B

Sokolovská 100/94

(hlavní vstup do objektu METEOR z Thámova 32)

186 00  Praha 8

Rubriky: Evidence tržeb-EET | Napsat komentář

Volba způsobu vytápění průmyslových a velkoprostorových objektů

zdroj: tzb-info

Základem výběru je tabulka zahrnující používané druhy sálavého a teplovzdušného vytápění velkých objektů. Jednotlivé možnosti jsou stručně komentovány, přičemž jsou uváděny jejich přednosti a nevýhody tak, aby investora vedly k volbě pro něho optimálního řešení.

Hala od společnosti FEMONT OPAVA
Hala od společnosti FEMONT OPAVA

Úvod

Cílem článku je v jednoduché a srozumitelné formě představit čtenáři základní způsoby vytápění průmyslových a velkoprostorových objektů. Zde je kladen důraz zejména na rozdíly mezi jednotlivými způsoby vytápění a jsou porovnávány jejich výhody i možné nevýhody. Mohl by pomoci při volbě vytápění pro konkrétní aplikaci, případně nás alespoň přinutit se zamyslet, co vše je při volbě vytápění třeba zvážit. V žádném případě se nejedná o vyčerpávající přehled, protože každý projekt je specifický a jeho potřeby jsou jiné. Navíc každý z nás klade důraz na jiný argument a pro každého z nás může být důležité něco jiného. Pro někoho jsou to investiční, pro někoho provozní náklady, pro někoho je důležité, aby nový způsob vytápění nebyl hlučný, nevířil prach nebo nezabíral prostor u stěn. Někomu stačí, že daný způsob se mu více pohledově líbí.

Obr. 1. Porovnání jednotlivých způsobů vytápění
Obr. 1. Porovnání jednotlivých způsobů vytápění

Jednotlivé odstavce uvedené dále jsou číslovány dle označení v tabulce.

1 Způsob vytápění

Z hlediska způsobu vytápění rozlišujeme v obr. 1 buď sálavý (symbol Slunce) nebo teplovzdušný (symbol vzduchové vlny) způsob vytápění. U sálavého způsobu na člověka více působí sálavá složka a teplota vzduchu může být nižší, u teplovzdušného je teplejší vzduch kolem člověka a teplota okolních povrchů je nižší. Z porovnání bylo vyřazeno celoplošné elektrické vytápění, které se u velkoprostorových objektů vyskytuje pouze výjimečně.

2, 3 Výška prostoru (nízké i vysoké stropy)

Protože teplý vzduch stoupá vzhůru, se zvyšující se výškou prostoru stoupá i teplota vzduchu. Čím vyšší je vytápěný prostor, tím vhodnější je sálavé vytápění, kde se primárně neohřívá vzduch. I mezi sálavými způsoby jsou nicméně rozdíly. Zatímco otopná plocha světlých infrazářičů je tvořena keramickými destičkami, a tedy tepelný tok se nerozptyluje a maximum intenzity je směrováno kolmo dolů, otopná plocha tmavého infrazářiče je tvořena trubkou, která sálá do všech směrů stejně. Proto tento infrazářič (i přes existenci reflektoru) dodává poměrně velký výkon i bočním směrem a je méně vhodný pro velmi vysoké objekty (výška prostoru nad 8 až 10 m). Proto jsou pro vysoké objekty vhodnější infrazářiče světlé. U teplovzdušného vytápění jsou také rozdíly. Lokální plynové a vodní jednotky jsou pro místnosti s vysokým stropem nejméně vhodné. Ovšem záleží na umístění. U nástěnných teplý vzduch rychle ztrácí svoji kinetickou energii danou ventilátorem a stoupá vzhůru. O trochu lépe jsou na tom podobné jednotky ovšem zavěšené pod stropem s ventilátorem tlačícím vzduch shora k podlaze a teplovzdušné soupravy centrální, protože jsou vybaveny rozvodným VZT potrubím, které většinou přivede upravený vzduch přímo až na konkrétní místo. U místností s nižším stropem naopak je poměrně nevhodné navrhovat infrazářiče, neboť mají vysokou intenzitu dodávky tepla a docházelo by k výraznému místnímu přetápění. Vhodnější jsou buď vodní sálavé soustavy (podlahové vytápění nebo sálavé panely), případně teplovzdušné vytápění, které, díky cirkulaci vzduchu v místnosti, místnost rychle vytopí a je schopné zajistit rovnoměrné teplotní podmínky, i v tomto případě s rozumnými provozními náklady.

4 Zdroj energie / tepla

Zdrojem tepla může být buď centrální zdroj (kotelna, výměník) s rozvodem teplé / horké vody, zemní plyn nebo elektrická energie. Pára jako zdroj se již vyskytuje pouze ojediněle.

5 Pořizovací náklady

Nejvyšší pořizovací náklady většinou vychází u centrálních vzduchotechnických souprav, podlahového vytápění a vodních sálavých panelů. Lokální teplovzdušné jednotky mají obecně náklady nízké, ovšem stropní, díky nákladům na montáž do střešního pláště, vyšší než nástěnné. Je dobré si vždy u způsobů vytápění, které připadají v úvahu nechat zpracovat porovnání na konkrétní situaci.

6 Provozní náklady

Zde hraje roli zejména výška objektu. Čím vyšší objekt, tím lépe vychází sálavé vytápění. U teplovzdušných byl v tomto přehledu (obr. 1) zvýhodněn systém centrálních teplovzdušných jednotek, kde je možné využít zpětné získávání tepla.

U teplovzdušného vytápění (VZT jednotky lokální i centrální) se nesmí zapomínat ani na elektrickou energii pro pohon ventilátorů, která tvoří významnou složku provozních nákladů. I v tomto porovnání jsou na tom o trochu lépe lokální teplovzdušné jednotky stropní než nástěnné.

V určitých případech může například technologické teplo, které je k dispozici, celou bilanci obrátit. I zde se vyplatí nechat si zpracovat porovnání pro konkrétní provoz / objekt.

7 Servis, údržba

Sálavé panely a podlahové vytápění nevyžadují téměř žádnou údržbu ani servis. Provádí se pouze standardní servis zdroje tepla, čištění filtrů, kontrola funkce oběhového čerpadla. Tyto činnosti se nejčastěji provádí jednou ročně. Všechny úkony jsou centralizované v jednom místě (nejčastěji v kotelně).

Plynové infrazářiče a plynové teplovzdušné jednotky je třeba servisovat jednou ročně, společně s kontrolou spalinové cesty na všech spotřebičích (servisuje se ve výšce u spotřebičů).

Lokální VZT jednotky vodní nemají spalinovou cestu ani plynový hořák, nicméně je třeba pravidelně servisovat a kontrolovat ventilátor. To může být u stropních jednotek výrazně náročnější než u nástěnných.

Teplovzdušné jednotky centrální se servisují také nejčastěji jednou ročně. Servisní úkony jsou centralizované do jednoho, maximálně několika málo míst (nejčastěji strojoven vzduchotechniky).

8 Komfort

Hodně závisí na konkrétním provedení, ale obecně platí u vytápění:

  1. Sálavými panely a podlahovým vytápěním – tyto otopné plochy poskytují nejrovnoměrnější dodávku tepla; neproudí vzduch ani nedochází k místnímu přetápění, a tím pádem diskomfortu; lidé nejsou obtěžováni žádným hlukem;
  2. infrazářiči – je citelný rozdíl, jestli osoba stojí pod zářičem, nebo někde mimo; současně jsou odtahové ventilátory infrazářičů zdrojem hluku;
  3. teplovzdušnými jednotkami lokálními – je opět důležité, zda osoba stojí přímo v proudu vzduchu nebo mimo, zda je citelný průvan v oblasti kotníků, nebo je obálka budovy dostatečně izolována; projevuje se i efekt hlukového diskomfortu;
  4. centrálními vzduchotechnickými soupravami – při správném návrhu se snižuje obtěžování hlukem, vyústky mohou být vhodně voleny u pracovišť, a navíc je zde možnost přivádět současně čerstvý vzduch, který je možné ještě různě dále upravovat (měnit teplotu, vlhčit, odvlhčovat, čistit).

9 Životnost

Stejně jako u jiných výrobků platí, čím více komponent, tím kratší životnost, protože je větší pravděpodobnost, že některá komponenta selže. Nejvyšší životnost, a to až desítky let mají vodní sálavé panely a podlahové vytápění. V podstatě je zde životnost spojena s životností budovy. U lokálních VZT jednotek vodních záleží zejména na provedení výměníku a kvalitě použitého ventilátoru. U plynových infrazářičů a plynových lokálních VZT jednotek se v případě, že jsou řádně a pravidelně servisovány a čištěny, může životnost pohybovat až kolem 15 let. Centrální vzduchotechnické soupravy jsou na tom velmi podobně s tím rozdílem, že komponent bývá více, ale jednotek na celém projektu méně.

10 Vytápění osamělých pracovišť

Pokud se vytápí osamělé pracovní místo v jinak nevytápěném nebo jen temperovaném objektu je zapotřebí dostat na dané místo vyšší intenzitu dodávky tepla. Tento úkol nejlépe splňují světlé infrazářiče. Zde bychom mohli použít kromě plynových i elektrické infrazářiče nebo topné panely, pokud se jeví vybudování plynovodu jako neekonomické nebo nemožné.

11 Víření prachu

V provozech, kde se např. z technologických důvodů vyskytuje větší množství prachu (obecněji malých částeček různého druhu, které se mohou dostat do vznosu) není dobré volit teplovzdušné vytápění, protože dochází k jeho víření. Typickými příklady jsou různé dřevařské a papírenské provozy, truhlárny, sklady sypkých materiálů atp.

12 Hlučnost

Některé velkoprostorové objekty mají vysoké požadavky na nízkou hlučnost (např. koncertní sály). Je proto třeba např. rotující součásti zařízení, nebo jiná zařízení způsobující např. pulzní zvuky umístit mimo chráněný prostor. Z tohoto pohledu jsou opět nejvhodnější vodní sálavé panely a podlahové vytápění.

13 Rychlost reakce

Nejpomaleji reaguje podlahová otopná plocha, protože je zabudovaná do konstrukce a musí pracovat s akumulační schopností podlahy. U volně visících sálavých panelů platí toto omezení částečně také, protože zde se pracuje jednak se zpožděním daným rychlostí proudění vody od zdroje, a jednak s akumulační schopností samotných panelů. Naopak nejrychleji reagující jsou světlé infrazářiče, protože jakmile se plyn na povrchu keramických destiček zapálí, začíná se teplo přenášet do okolí rychlostí světla. U tmavých infrazářičů je třeba nejdříve ohřát topnou trubku, ve které proudí spaliny, u teplovzdušných jednotek trvá, než se ohřeje výměník, a pak, než se ohřeje vzduch v celé místnosti.

14 Hořlavé / výbušné prostředí

Spotřebiče, ve kterých dochází ke spalování plynu, nesmějí být ve výbušných nebo hořlavých provozech vůbec používány. Vzduchotechnické jednotky a soupravy je možné použít pouze v případě „Ex“ provedení ventilátorů a odpovídajícího protipožárního řešení vzduchovodů. Typicky se jedná opět o dřevařské nebo papírenské provozy, sklady barev či jiných chemikálií, ale i prostorů, kde jsou bez dozoru odstavené např. automobily, ve kterých je nádrž s pohonnými hmotami, což jsou například i autoservisy nebo různé garáže. Zde se doporučuje vše předem probrat s příslušným požárním technikem, aby se tato neodstranitelná překážka neobjevila až při kolaudaci.

15 Náklady na rozvody

Nejvyšší náklady na rozvody jsou u centrálních vzduchotechnických souprav, kde vzduchotechnické potrubí s koncovými elementy tvoří významnou složku celkových nákladů. Dále pak podlahové vytápění, kde je třeba vytvořit dílčí podružné rozdělovače a rozvodné potrubí k nim a lokální vodní teplovzdušné jednotky, kde opět musí být ke každé jednotce vedena teplovodní přípojka. U sálavých panelů se jedná o izolované rozvodné potrubí, které je sice krátké (u správného návrhu je voda vedena sálavými panely), ale určitě se nedá zanedbat. Nejnižší náklady z tohoto pohledu jsou u plynových zařízení, kde se rozvody nijak neizolují a ani náklady na armatury nejsou nijak vysoké. U infrazářičů vychází náklady na rozvody plynu vyšší u světlých než u tmavých, což je dané jejich menším pokrytím podlahové plochy. Při návrhu vychází světlých infrazářičů větší počet a díky tomu i rozvody plynu jsou mírně komplikovanější. Stejně tak náklady na montáž většina montážních firem kalkuluje pouze podle počtu spotřebičů.

16 Náklady na zdroj tepla

Zde budou mít nejvyšší náklady všechny vodní otopné soustavy, a tedy sálavé panely, podlahové vytápění, vodní lokální i centrální vzduchotechnické jednotky a soupravy. U plynových zařízení může do této části patřit vybudování plynové přípojky a případné regulační stanice, ale pokud je objekt již plynofikován a vybaven regulací STL/NTL, velká část nákladů odpadá.

17 Doplňující poznámky

Sálavé panely

  • Kvůli větší setrvačnosti se nehodí pro provozní doby kratší než 6 až 8 hodin, případně je třeba upravit provozní dobu při výpočtu provozních nákladů na toto minimum, protože bude třeba začít vytápět dříve, než v požadovaný čas.
  • Kvůli jejich hmotnosti a místě instalace pod stropem je komplikovanější montáž.

Světlé infrazářiče

  • Světlý infrazářič je spotřebič typu A (spaluje vzduch z místnosti a spaliny odchází do téže místnosti). Proto je nutné zajistit dostatečný přívod spalovacího vzduchu do místnosti.
  • Odvod spalin se řeší centrálně, vždy pro určitý počet spotřebičů např. axiálním ventilátorem v nejvyšším místě objektu.

Tmavé infrazářiče

  • Tmavý infrazářič je spotřebič typu B (spaluje vzduch z místnosti, ale spaliny jsou odváděny mimo) nebo C (spaluje venkovní vzduch a spaliny jsou odváděny mimo). Z tohoto důvodu je nutné instalovat odkouření od každého spotřebiče.
  • V případě, že spotřebič je navržen v provedení B, je nutné zajistit dostatečný přívod spalovacího vzduchu do místnosti.
  • Vzhledem k jejich hmotnosti a nutnosti vybudování spalinové cesty je náročnější montáž.

Podlahové vytápění

  • Kvůli velké setrvačnosti se nehodí pro provozní doby kratší než 24 hodin, případně je třeba upravit provozní dobu při výpočtu provozních nákladů na toto minimum.
  • Není možné instalovat dodatečně ani upravit bez zásadních zásahů do stavby.
  • Problematické při pozdějším umísťování výrobní technologie.

Lokální VZT jednotky plynové

  • Nutnost instalovat odkouření od každého spotřebiče.
  • V případě, že je spotřebič navržen v provedení B, nesmí se zapomenout na přívod spalovacího vzduchu.
  • Možné snadno doplnit o přívod a ohřev čerstvého vzduchu do místnosti.

Lokální VZT jednotky vodní

  • Možné snadno doplnit o přívod a ohřev čerstvého vzduchu do místnosti.

Centrální VZT soupravy

  • Kvůli velkým rozměrům VZT potrubí a hmotnostem VZT soupravy je komplikovanější montáž.
  • Možno snadno volit více úprav parametrů vnitřního vzduchu (teplota, relativní vlhkost, kvalita).

Závěr

K výše uvedeným základním technickým kritériím lze na závěr doplnit ještě další. A to je například kritérium požadované rychlosti realizace, kterou neovlivňuje jen doba montáže, ale v některých případech i potřeba získat kladné vyjádření od státních institucí, například ochrany ovzduší. Radikální změny energetického konceptu, před kterými stojí Evropská unie, a tedy i Česká republika, zdůrazní význam „uhlíkové stopy“ i pro energetické chování průmyslu, provozovatelů velkoprostorových objektů. A zde se může ukázat teplovodní způsob vytápění jako perspektivnější vzhledem k jednoduššímu začlenění obnovitelných zdrojů, k možnosti regenerace či rekuperace tepelné energie, oproti systémům založeným jen na spotřebě zemního plynu.

Podrobněji byly rozdíly mezi teplovzdušným a sálavým způsobem vytápění rozebrány v článku Rozbor podmínek vytápění průmyslových a velkoprostorových objektů.

Rubriky: Provoz spotřebičů, Publikace ke komínové technice | Napsat komentář